Miroslav Hanuljak

Miroslav Hanuljak

Po několika měsících se znova vracím k oblíbeným rozhovorům s hráči A mužstva Pirátů Chomutov. Tento rozhovor vznikl již někdy na začátku března, ale jak je u mě zvykem, do něčeho se s nadšením pustím a realita za pár měsíců je pak jiná. První rozhovory ze začátku běžely jak na běžícím pásu a pak se to lehce zadrhlo. Zadrhlo se to především díky mé pracovní vytíženosti a menším zdravotním problémům mého syna. Tímto se vám všem omlouvám.

Zdravím Míru Hanuljaka a děkuji ti za tvůj čas, který mi věnuješ na rozhovor, na který jsou fanoušci hodně nažhavení. Jen pro vysvětlení. Když jsem začínal s těmito rozhovory, vybíral jsem si hráče sám podle svého uvážení. Pak jsem dostal nápad, aby si sami fanoušci vybrali hráče dle ankety na webových stránkách, a musím říct, že to asi nebyl vůbec špatný nápad, protože  v první anketě hlasovalo přes 200 fanoušků. V anketě jsi jasně „exceloval“ a s přehledem jsi vyhrál, a proto teď tady se mnou sedíš.

 Tak to jsem velice rád a docela mě to i překvapuje.

No ono to ale není tak růžové, jak to vypadá. Sice jsi vyhrál anketu o další rozhovor, ale je to i z toho důvodu, že fanoušci chtějí, abych se tě zeptal na některé věci, při kterých se asi zapotíš. Míro, musím tě dopředu upozornit, že některé otázky, které ti budu pokládat, nemusí být pro tebe zrovna příjemné.

Nevadí, jdu do toho. Můžeš se ptát na cokoliv. Já asi vím, co máš na mysli. Sice na fórum nechodím, ale od kluků z kabiny, co tam chodí a čtou si to, tu kritiku na mojí osobu znám. Lidi co tam píšou, mají na to právo a ať si tam píšou, co chtějí. Od toho to fórum je. Vím, že se tam poslední dobou řešila moje osoba a vím, že ne vždy se tam píše o mně jen v superlativech. Lidi na tu kritiku mají právo, ale zase by se to nemělo přehánět.

Dobře. Díky za upřímnost. Když nebudeš chtít, tak nemusíš na některé otázky odpovídat. Jak jsem již naznačoval v předchozí otázce, budu ti pokládat otázky od fanoušků, které mi zaslali na e-mail. Když jsem dělal první rozhovory, neměl jsem o Brettovi nebo Jeffovi skoro žádné informace a proto jsme spolu probrali vše od začátku. Na tebe je těch informací poměrně dost a každý si může leccos přečíst na webu. U tebe, jestli se nebudeš zlobit, bych vynechal otázky týkající se tvých začátků s hokejem a rovnou bych přeskočil do roku 2003, kdy jsi odcházel z Litvínova na draft do NHL, kdy tě draftoval klub Nashville Predators.

Chytal jsem v Litvínově a už tehdy se tam objevili skauti z NHL. Byli se tu podívat a asi jsem se ukázal v dobrém světle, protože si mě Predators vybrali v draftu. Já to vlastně ani nevěděl a ani nesledoval. Snad teprve po 14 dnech mi agent zavolal, že si mě vybral Nashville. Byl jsem rád, ale v té chvíli jsem tomu nepřikládal moc velkou váhu. Odletěl jsem na letní kemp, kde mi agent řekl, že chtějí, abych se ukázal, abych to tu vše viděl, jak to probíhá a abych viděl, že i ti kluci, co to tu hrají, jsou taky jen lidi a každý má šanci se tu ukázat a zabojovat. Musím říct, že když jsem tam letěl, měl jsem od nich zpáteční letenky. Spíš mi to od nich připadalo, že se tam jedu spíše ukázat než bojovat o to, abych tam natrvalo zůstal. Bylo to již dopředu takto domluvené, že se přijedu jen ukázat. Byl jsem tam 10 dní a jel jsem domů.

A ty osobně jsi tam chtěl zůstat, třeba v AHL v náhradním mužstvu Nashvillu?

Chtěl, ale Litvínov mi dělal problémy. Už když jsem odlétal na ten kemp, tak mě nechtěli pustit. Tehdy nás trénoval pan Beránek a nevím, jestli si to tenkrát nějak špatně vyložil a myslel si, že to vše dělám nějak na truc nebo za jeho zády, ale tak to vůbec nebylo. Když jsem se to dozvěděl, šel jsem přímo za vedením a i za ním. Moc dobře věděli, že ten zájem o mne vzešel ze strany agentů, a ne, že já jsem chtěl odejít. Celé to pak pojali způsobem, který se mi vůbec nelíbil. Nakonec to dopadlo tak, že mě osočili, že jsem již domluven, že se nevrátím a ukradnu jim výstroj, kterou jsem pár dní před tím vyfasoval. Pořád si mleli svojí. Nakonec jsem tedy odletěl, a když jsem se vrátil, dělali mi jen naschvály. Sice první 3 zápasy jsem ještě odchytal za juniorku Litvínova, ale pak mě na něčí popud přestali stavět a já odešel do Havířova. Dodnes si myslím, že největší díl na tom měl pan Beránek, že jsem odešel z Litvínova.

A ty jsi měl smlouvu s Litvínovem?

No když jsem byl draftovaný, tak jsem ji neměl, ale než jsem odletěl, tak jsem jí musel podepsat. Neříkám, že to bylo s donucením, ale kdybych nepodepsal, musel bych odletět do Ameriky bez výstroje a to se mi moc nechtělo. Byla to ale chyba z mé strany. Naštěstí, když jsem odcházel do Havířova, tak mi nebránili. Pan Beránek si vybral jako jedničku Radka Fialu a jinak to ani nešlo.

Jaké to bylo v Havířově. Odejít na konec republiky a začít od začátku. Za juniorku jsi odchytal 22 zápasů a zbytek v 1. lize.

Juniorka Havířova byla poslední a já byl rád, že chytám. Sice postavení týmu nebylo ideální, ale já byl pořád v zápřahu a pro mě to bylo dobré. Hodně jsem si zachytal. V lize jsem pak dělal ještě dvojku za Smolkou. Ještě tam byl mladý Adam Vrba. Po sezoně byl ze strany Havířova zájem a tak jsem zůstal, jenže moc se nám nedařilo a vyměnil se trenér. Ten měl zájem o staršího zkušeného gólmana a já se vrátil zpět do Litvínova výměnou za Michala Maříka. Ocitl jsem se vedle Kamila Jariny, který přišel z Chomutova. Byl tam ještě Fiala, s kterým jsem se střídal o místo dvojky. Jenže pak mě začali posílat do Mostu a tak nějak jsem tam již zůstal další 2 sezony. V Mostě byly ambice se dostat do 1. ligy a chodili tam i hráči z Kadaně a výměnou za ně jsem se dostal do Kadaně ke Stejskalovi. Sice jsem se pak vrátil na play-off zpět do Mostu, kde se podařil postup, ale pak jsem se znova již natrvalo dostal do Kadaně. No a Chomutov to už zná každý.

Další moje otázka bude mířit již na play-off s Kometou Brno v sezoně 2008, kdy jsi narychlo zaskakoval za Jane Lundella. Co se tehdy stalo, že to bylo tak narychlo. Samozřejmě, že skalní fanoušci budou něco vědět a je to i delší doba, ale mohl bys nám vysvětlit, co se doopravdy tenkrát stalo?

Musím říct, že jsem se fyzicky i psychicky cítil dobře a bylo to pro mě velké překvapení, ale možná že tím, jak se to seběhlo tak rychle, tak člověk nad tím moc nepřemýšlel. Tak nějak to šlo samo. V Kadani jsem odchytal skoro celou sezonu a na Brno jsem si věřil. S Kadaní jsme s nimi hráli vyrovnané zápasy a i porazili.  Co říct na Janeho. Je to fakt těžký a nevím, jestli to mohu říct, ale přece jenom je to již delší doba. Vím, jak to bylo, ale řekl bych to asi tak, že přišel za doktorem a měl zvýšenou teplotu, necítil se dobře a řekl, že nebude chytat. Samozřejmě, že neměl ani 38 a doktor se mu to snažil nějak vymluvit, ale trval si prostě na svém. Kluci byli na něj hodně naštvaní, ale pak nakonec byli možná i rádi, že chytám já.  Vím už jen to, že ho někdo okamžitě odvezl do Chomutova. Na druhou stranu ho i trochu chápu, že nechtěl nějak riskovat, ale tohle v té době docela přepísknul. Měli jsme tenkrát dvě kabiny a doktor ho i kontroloval při měření teploty, aby to nijak nepřihříval. Byla to tenkrát docela trapná situace.

Už jsi říkal, že kluci to přivítali, že budeš chytat ty, ale můžeš to nějak rozvést a říct, jaký na to kluci v kabině měli názor?

Oni už to z něho nějak vycítili, že si nevěří. Ne třeba na Brno, ale na tu tíhu okamžiku play-off. Brali to pozitivně.

Tak nakonec jedině dobře že to tak dopadlo. Vyhráli jsme celou sérii 4:0 na zápasy a ty jsi tam měl neskutečné zákroky. Třeba ten zákrok proti Barusovi, jak tam ke konci stál sám před brankou a nedal.

Jojo, to jsou přesně ty zákroky, na které moc rád vzpomínám a mám je v hlavě. Teď jak běží před utkáním momenty play-off, tak jsem nebyl ani na střídačce a díval se z hlediště, a měl jsem z toho z úplně husí kůži. Rád se na to dívám. Kdyby těch zákroků bylo víc, bylo by to super. (smích)

V sezoně 2009 ses stal jedničkou týmu, za tebou stál Závorka, Chábera, předtím ještě Hronek, Cikánek. Nevím proč, ale když do Chomutova přijde gólman s dobrým jménem a statistikami, v podstatě okamžitě vyhoří a zhasne. Čím to?

Je to hodně specifické. Tím, jak je Chomutov trochu někde jinde než ostatní a ten tlak a ambice jsou vysoké, tak gólman tady v týmu má úplně jinou funkci než někde jinde. Samozřejmě je to zas všude stejné, musí něco chytit, podržet v té správné chvíli atd, ale pokud bych to mohl vysvětlit na sobě, tak pro mě jako gólmana je těžké chytat v zápase, kdy na tebe jde 15 střel a z toho ještě 10 takových zbloudilých, pak je těch 5 šancí, kdy jsi ztuhlý a dostaneš gól. Jsou to sice blbé góly, ale s tím člověk nic neudělá. Pro fanoušky to samozřejmě vypadá blbě, ale gólman si na tento styl musí zvyknout. To samé se teď stalo u Milana Řehoře. V Jihlavě byla horší obrana a on byl pořád v zápřahu. Zápas co zápas 35, 40 střel. Člověk, i když to nejde a jde na něj 40 střel, tak vždy něco chytí a při tolika střelách to není takové okaté, ale při 15 střelách za zápas to už vidět jde. To je ten rozdíl spojený s tím tlakem od klubu. A hlavně brankář to prostě musí mít v hlavě. Jakmile nefunguje hlava, to je konec.

Není to třeba tou ligou, že přešel o stupeň níž a čeká od hráčů to samé co v extralize, že puk půjde takhle a útočník vystřelí takhle. Takové to vnímání situací, kdy v extralize jsou mnohem vyspělejší hráči a zde v 1 lize si hráč dělá takříkajíc, co chce, nedodržuje taktiku?

Určitě je to jiný hokej. Zápasy s Ústím, Jihlavou, nebo Hradcem jsou úplně jiné než s Brodem, nebo Berounem, kdy si tam hráči opravdu dělají, co chtějí. Je to dané mladšími hráči v 1. lize, kdy se zde jen rozehrávají. Kromě Hyláka, Chábery, který delší dobou chytal v extralize, tu byli brankáři, kteří chytali v 1. lize a byli na to zvykli. Bude to prostě tím tlakem a kvalitou hráčů.

Za celou dobu co jsi v 1. Lize, je zde podle tebe nějaká brankářská osobnost, kterou jsi mohl poznat a které si vážíš. Můžeš říct nějaké jméno, které bys vyzdvihl?

Těžko mohu říct jen jedno jméno. Možná Žigárdy nebo Řehoř, když byl ještě v Jihlavě. Chytal výborně, hrozně stabilně, to je na gólmanovi to nejdůležitější. Chytat. To, co dělá gólmana gólmanem, je udržet co nejstabilněji svojí výkonnost. To, že jeden zápas vychytá s nulou a druhý hned dostane 5 gólů, to se stane, ale udržet si výkonnost všech 52 kol, to je umění. To dokazoval Řehy několik let v Jihlavě a pravidelně se dostával mezi nejlepší gólmany v lize. Když mohu trochu přeskočit do extraligy, tak je neskutečný, co teďka předvádí v Budějicích Kuba Kovář, to je fantastický, kdy defakto chytá dvě sezony v kuse a nikoho tam nepustí. Tohle dělá ty gólmany. To je to nejdůležitější.

Lehce si odskočíme od hokeje a zeptám se na školu. Jaký jsi byl student?

No, moc pilný ne. Dost mě to táhlo k tomu hokeji a ze školy jsem se docela ulejval. Možná jsem si to nějak namlouval, že prostě musím trénovat a proto nejdu do školy, kde jsem věděl, že bych měl být. Moc jsem tomu nedával. Nebavilo mě tam vysedávat.

Kde si studoval?

V Mostě ve Velebudicích, Střední stavební školu, čtyřletý obor s maturitou.

Máš nějaké zážitky ze školy, nebo příhodu, na kterou nemůžeš zapomenout?

Já měl individuální studijní plán a moc jsem do školy chodit nemusel. Byli tam učitelé, kteří mě podporovali a některé, kteří mi naopak házeli klacky pod nohy a na to nerad vzpomínám. Zážitků moc nebylo.

Co holky?

Tím, že jsem byl na takovém oboru, tak jsme měli ve třídě snad jen jednu holku. Nic moc. Vše jsem dával do hokeje. Nejsem ani ten typ, který by vyloženě přitahoval davy holek. To jak se říká, že sportovci mají vždy v tomto nějakou výhodu, se u mě ukázalo jako liché.

Co parta ve škole. Jako kluci jste museli dělat pěkný bordel a vymýšlet pořád nějaké lumpárny. Bylo něco takového?

Ani ne. Nevzpomínám si. Je jasné, že jsme učitele měli na háku a kolikrát to pro ně muselo být hrozné, ale tak nějak v klidu. Teď, když se k tomu někdy vracím, si říkám: „ksakru, co my jsme to byli ale za blbce, že jsme tak vyváděli“.

No já se s tebe snažím něco vytáhnout a ty se pořád nechceš rozjet.

No já byl docela tak nějak v klidu. Samozřejmě že nějaké věci se rozbily, ale nic velkého.

Zas se vrátíme k hokeji. Máš nějaký hokejový cíl?

Teď jsem v Chomutově, jsem za to rád, přece jenom Chomutov patří ke špičce první ligy a i v extralize by se určitě neztratil. Je tu nový stadion, perfektní zázemí a já v současné době myslím jen na to postoupit s Chomutovem. Chomutov by měl rozhodně patřit o patro nahoru. Něco jiného je sen a něco jiného je cíl. Sen je asi u každého stejný, NHL, reprezentace atd., ale já myslím realisticky a chci pro Chomutov udělat všechno a to všechno pro mě znamená postup do ELH. Je za tím spousta práce a práce je to těžká, a ani ta dřina ti nezaručí, že budeš nejlepší a budeš jednička. Cíl je chytat v extralize. Nebudu říkat, že jsem Chomutovák, bydlím v Mostě, ale v této organizaci působím již 5 let a Chomutov je pro mě číslo jedna. Nechci, aby to nějak špatně vyznělo, když řeknu, že nejsem patriot, Chomutovem žiju, ale nemám rád, když někdo řekne „jsem Chomutovák a navždy zůstanu“. Samozřejmě u fanoušků je to jiné, ale u nás hokejistů je to jiné. Ráno se probudíš a můžeš být večer na druhé straně republiky. Tak to je, je to prostě hokejový život. Chomutov mi nicméně přirostl k srdci, to je jasné.

Sice jsi vyrůstal v Litvínově, ale převážnou dobu jsi a hraješ v Chomutově. Sleduješ play-out extraligy a vidíš jaká je tam situace. Co když nastane ta situace, které věří většina našich fanoušků tj. že si to Boleslav pohlídá a chemička zůstane na posledním místě a my je dostaneme do baráže.  Jsi více chemik nebo Chomutovák?

Určitě Chomutovák /okamžitě a bez váhání vyhrkne/, já jsem v podstatě vyrůstal v Mostě. Hokej jsem hrál v Mostě a rodiče mám z Mostu. Až po 8. třídě jsem šel do Litvínova. Teď mohu říct, že jsem stejně dlouho v Chomutově jako v Litvínově. Nechci nijak zmenšovat podporu ze strany Litvínova, ale Chomutov mi dal mnohem více než oni. Přestup byl jednoznačně to nejlepší, co mě mohlo potkat. Jednoznačně Chomutovák.

Co spolupráce s p. Brukem? Chce po tobě něco extra, než si byl zvyklý?

No určitě je to něco nového. Pan Bruk má výsledky a stojí za ním nějaká odvedená práce. Je těžké o tom mluvit. Pan Bruk přišel v rozjeté sezoně a začal dělat věci, na které jsem nebyl moc zvyklý, začal toho hodně měnit. Nechci říkat, že jsem líný a nechci trénovat, ale byla to velká změna a musím říct, že mně osobně to moc nevyhovovalo. Všechny tyto věci chtějí čas. Když přišel, tak jsem se cítil hodně dobře. Věřil jsem si jak v hlavě, tak na ledě. Potom se to trochu zvrtlo a mě osobně to moc mrzí, že nechytám tak dobře. Pan Bruk řekne „ mě je to jedno jak to chytneš, můžeš u toho klečet, ležet, stát, ale chytit“ Říkám mu, že to vím, ale člověk když má v hlavě dvě nové věci tak je to těžké udělat tak, jak si myslíte. Člověk o tom přemýšlí a pak nastanou ty chyby. Nefunguje asi tak chemie.

Teď jsme se nějak rozjeli a můžeme jít na tu kritiku. Opravdu záleží na tobě, jestli budeš chtít odpovědět nebo ne.

Nemám s tím problém.

Míro, hodně fanoušků tě kritizuje za tvoje výjezdy za branku, ale naopak tě chválí za dobrou hru s holí a snahu zrychlit hru a někdy i dát gól přes celé hřiště.

Je to pravda a já si to kolikrát i sám uvědomuji, že je to zbytečné. Je to intuitivní a vychází to z té situace. Kolikrát si říkám před zápasem, „hele dnes se na to vyser, nestojí ti to za to“, ale pak je to stejně jinak. Někdy se stane, že špatně přečtu hru a pak se stane ta minela, ale většinou jdu do toho v té míře a vůli to nezkazit. Někdy to vyjde a někdy ne. Je to prostě můj způsob hry. To je jako když se zeptáte Lukáše Pulpána nebo Grofa proč hraje obránce, když pořád útočí. Nemyslím to ve zlém, jsou to prostě takové typy hráčů. Můžou sedět na střídačce a trenér jim může pořád říkat „nejezdi tam“, ale když vidí tu situaci a myslí si, že mohou týmu pomoct, tak to prostě udělají a jedou tam. Tak to je. Vím, že na tom musím pracovat a hodně moc. Jsou to takové chyby, které ten tým sráží, a i když ten gól z toho nepadne, jsou to zbytečnosti. Nedávno jsme se bavili s p.Brukem, aby mi sehnal řetězy, že se to už asi nenaučím. Abych dál prostě nemohl.

Co trenéři nebo pan Bruk. Kritizují tě za to?

To ne. P. Bruk naopak chce, abychom hráli aktivně, pomáhali hráčům. Někdy u trenérů je, že když je toho hodně, tak uslyším “nedělej to, soustřeď se na hru“, ale je to těžké.

Otázky od fanoušků

Jak neseš přeřazení v play-off z postu jedničky na post druhého nebo třetího brankáře?

Je to moje práce a já to tak beru. Trenéři jsou od toho, aby rozhodli, kdo půjde do té brány. Na tréninku vidí, jak se nám daří nebo nedaří, jak se ten gólman cítí. Není to jen o tom jak člověk lítá na tom tréninku, ale v jaké je celkové pohodě. Před vánocemi jsem se cítil velice dobře, Ústí jsme stahovali, umazali jsme 12 bodů, které jsme na ně nabrali. Cítil jsem se dobře a chytal jsem slušně. Cítil jsem, že ten postup letos konečně uděláme. Nějak jsem to měl v hlavě. Opravdu jsem se cítil hodně nad hladinou, ale bohužel mi to nevydrželo. Pár špatných zákroků a jsi okamžitě dole. Když na to mám odpovědět tak nejsem zlomenej z toho, že jsem teď momentálně dvojka. S Milanem vycházíme velice dobře. Hrozně moc mu to přeju a vím, že i on to sám neměl moc jednoduché, když přišel. Začal v lize chytat na začátku a bylo vidět, že není moc v pohodě, že mu to nejde. Po zápase si obvykle spolu sedneme v autobuse a řešíme nějaké ty zákroky, tak vím, že z toho byl hodně nešťastný. Kolikrát říkal, že už neví co má proto dělat, aby se zlepšil. Prostě každý chce hrát a pro gólmana je jen jedno místo.

Jak vnímáš podporu fanoušků v hledišti?

No vnímám to hodně. Zde je velká podpora fanoušků. Chodí zde hodně lidí na hokej a je to znát. Fanoušci jsou zde hodně blízko u ledu a je slyšet skoro všechno, takže i nadávky. Naštěstí těch jsem moc neslyšel. Za podporu jsem rád. Hodně vnímám i to, že když dostanu gól, tak i potom slyším vyvolávat své jméno.

Kde podle tebe byla lepší atmosféra. Na starém nebo novém stadionu?

Tak jednoznačně na starém. Je škoda, že se nefandí tak, jak se fandilo na starém, když to tak musím říct. Teď to taky není špatné, zní to trochu jinak, ale stodola je stodola, ale je to tím jak jsi říkal před rozhovorem, že se hodně fanoušků rozuteklo po celém stadionu. Snad se to ještě do finále zlepší, ale jinak děkujeme za podporu.

Máš nějaký stadion, kde se ti špatně chytá nebo tam nerad hraješ?

Je mi to skoro jedno, ale jinak Beroun. Tam to není moc dobré.  Možná i Most, i když je to moje rodiště, tak tam to také nemám rád. Je pravda, že více jsem zachytal na starém Mosteckém stadionu a ten nový mi moc nesedí. Možná i Šumperk.

Tvůj zákrok lapačkou a následný kotrmelec při zápase s Mostem. Co to mělo znamenat?

To měla být jen sranda pro fanoušky a doufám, že se mi to povedlo. Spoustu těch kluků znám, zajdeme občas na kafe a chtěl jsem je jen naštvat a poškádlit, což se mi docela povedlo. Oni se mě pak taky dobírají, když mi dají branku.

Otázka od tvého největšího fanouška Vládik2:

Tvé výkony byly v letošní sezoně jak na houpačce a těžko v nich hledat Hanyho z předminulého roku, který nám vychytal titul. Čím to je?

Čím to je? To kdybych věděl, tak to okamžitě změním. Udělal bych pro to cokoliv, aby se to změnilo. Na houpačce určitě ne. Byl úsek sezony, kdy to nebylo dobrý. Pak jsme se rozjeli jako tým a mě to šlapalo, kdy to vydrželo dlouho. Je těžké na tohle odpovědět. Je to o psychice.

Jak sis užíval zápasy za Plzeň?

Měl jsem z toho trochu strach a to byla asi chyba. Měl jsem z toho obavy. Měl jsem to v hlavě. První zápas si myslím, že jsem zvládl, kdy jsme vyhráli v Pardubicích v prodloužení. Ten druhý už nebyl to, co jsem ze sebe mohl vydat. Hráli jsme doma s Bolkou a 10 minut na mě v první třetině nic nešlo a pak samozřejmě moje vyjetí za bránu puk mi blbě skočil, kdy jsem nebyl zvyklý na úhel odrazu od plexiskla a dostal jsem takový blbý gól.  Prohráli jsme 3:4, neříkám, že jsem vyloženě propad, ale nebylo to ono.

Co momentální atmosféra v kabině?

No musím říct, že výborná.  Věříme si a půjdeme do toho. Olomouc vyřadíme. S Brodem to bylo vybojované a vydřené. Čtvrtý zápas už jsme hráli výborně a šlapalo nám to. Ten poslední zápas doma to jen dokázal.

Kdo je tvůj největší kamarád v kabině?

Jednoznačně Milan Řehoř. Máme podobné zájmy a dost se stýkáme i mimo led. Samozřejmě jsou tam i další.

Z předešlých rozhovorů vyplynulo, že největší šprýmaři v šatně jsou Rutta a Gája. Je něco, co si na tebe vymysleli a dostali tě?

Ani ne, já se moc nenechám. Jen z loňska mi pořád připomínají, abych si konečně vyměnil tu mojí skořápku, abych konečně vypadal jako gólman. Někde vystřihli článek o nové masce od Bauera, abych to předal vedení, aby mi to koupilo, že se na mě nedá koukat.

A proč tedy pořád nosíš tu skořepinu?

Jde spíš o zvyk. Možná strach z té změny. Nejsem nijak pověrčivý, ale nikdy jsem s maskou nechytal a nerad bych do toho šel, ale asi budu muset. Čekám, že to zakážou.

A zkoušel jsi jí někdy?

No nedávno mi jí kluci přinesli, takže ano. Řehy si mě dobíral, že teď je ze mě gólman.

Kde ti to vyrábějí? To už se jen tak v obchodě nesežene.

Je to na zakázku dělané od firmy Rey. I Hašan si to nechává dělat tam kde já. Už mám letos 3. Nějak často mi to lítá do hlavy a již dvakrát mi to letos prasklo. Naposled v Jihlavě.

Je něco co bys svým kritikům chtěl vzkázat?

Ani nevím. Mají právo si na to říct, co chtějí. Někdo nadává, někdo chválí. Já když bych se podíval na svůj zápas, tak bych se asi moc dobře neohodnotil. Vzkázat ani ne, ale někdy jen to až moc přehnané ty reakce.  I tyhle věci jsou k něčemu dobré. Všechno špatné je k něčemu dobré. Mě nebo kohokoliv jiného mohou někam posunout.  Člověk ví, že udělal chybu a kritika je pak očekávána a je jedno jestli spisovně nebo nespisovně. Ten závěr je z toho jeden. Prostě byla chyba a tak to je. Neřeším to.

Na závěr měnší dotazník:

Coca-Cola nebo Pepsi – Coca-cola

Auto nebo motorka - auto

Čaj nebo kafe - kafe

Barvu, kterou preferuješ? - zelená

Nejoblíbenější číslo? - 1

Nejoblíbenější jídlo? – vše dobré, česká klasika

Nejoblíbenější pití? – pivo

Nejoblíbenější film? – české filmy, komedie (Pupendo,Pelíšky, Homolkovy)

Nejoblíbenější hudba, skupina? – Kabát, rock

Nejoblíbenější místo v Chomutově? – zoopark v Chomutově

Jsi věřící? – ne

 

Díky za rozhovor.

Ps: vzkazuje, že čekal horší otázky a děkuje za podporu -))

Ještě jedna. Když postoupíme do baráže, koho bys chtěl do baráže?

Jednoznačně Litvínov.