Brett Palin

BRETT PALIN

Je krásné, lehce promrzlé odpoledne a mé kroky se ubírají směrem k  hospůdce Podkova, kde se má odehrát můj rozhovor s vybraným hráčem Pirátů Chomutov. A proč vlastně zde? Tato téměř všem známá hospůdka je totiž neoficiálně zvolená za „fanouškovskou“ hospůdku příznivců KLH Chomutov. Schválně píši KLH, protože pořád se tam schází stará parta fanoušků, co pořád nějakým způsobem nepřijali nový název Piráti Chomutov. Ale to poněkud odskakuji od tématu, které jsem načal. Vybral jsem tento prostor pro rozhovor s hráči ze dvou důvodů. Za prvé, je to jediný prostor, kde jsou momentálně vystaveny chomutovské relikvie (škoda Hokejky na starém ZS) a za druhé, je to jediný prostor, kde se hráči mohou navždy zvěčnit svým podpisem na zeď, aniž by to majiteli vadilo (a proto děkuji i Obrovi, jakožto provozovateli Podkovy).

Všichni se pomalu scházíme - Lasky jako tlumočník a já, poprvé v roli redaktora. S Laskym si částečně domlouváme strategii a pravidla pro rozhovor.  Lasky si pak odskakuje na záchod a u mě se dostavuje menší nervozita z prvního rozhovoru. Neustále se dívám na hodinky a lehce přešlapuji u dveří a vyhlížím pozvaného hráče. Tím není nikdo jiný než Brett Palin. V tom vidím Bretta, jak přijíždí na parkoviště. Pot se mi šine po tváři a přitom se snažím v duchu popohánět Laskyho, aby rychle vyšel ze dveří WC, protože moje angličtina je velice špatná.

Brett je tu přesně na 15:00, jak jsme se domluvili. V klidu ke mně přichází a česky zdraví. Lámanou angličtinou se mu snažím vysvětlit, že tlumočník hned přijde, ať chvilku počká. Snaží se česky konverzovat a odlehčit atmosféru. Lasky během chvilky přichází. Perfektní angličtinou se začne bavit s Bretem. Vzájemně si prohodíme pár úsměvných gest, představíme se a rozhovor může začít:

Brette, můžeš nám říct něco o tvých prvních hokejových krůčcích? Jak ses dostal k hokeji a co na to tvoje rodina?

Tak poprvé jsem se k hokeji dostal někdy v pěti letech. Můj otec v té době hrál hokej rekreačně a brával mě někdy sebou. Mně se to ohromně líbilo, a proto v šesti letech jsem se hokeji začal věnovat více. Začínal jsem v místním celku Nanaimo Clippers, kde jsem působil až do svých patnácti let. Moje rodina mě velice podporovala a za to jim moc děkuji. Mám ještě o dva roky starší sestru Stefani a o dva roky mladšího bratra, kterým taky musím poděkovat za obětavost a podporu.

Brette, bratr také hraje hokej?

No nějakou dobu to také zkoušel, ale moc se neprosadil a proto se věnoval spíše věcem, které ho více bavily.

Co přechod do mládežnického hokeje?

No to u mě bylo trochu problematičtější. Hokejově jsem vyrůstal v menším klubu na předměstí Nanaimo v Britské Kolumbii a pro můj další hokejový rozvoj jsem potřeboval o trochu lepší klub se zázemím na dobré úrovni. Proto jsem se rozhodl jít do 500 km vzdáleného univerzitního klubu Kelowna Rockets. Na dlouhé roky jsem se odstěhoval od své rodiny a plně jsem se věnoval jak studiu, tak i hokeji na zdejší univerzitě. Bylo to pro mě těžké období a jsem rád, že jsem to zvládl.

Ty sám sis vybral Kelowna Rockets nebo si tě „vytáhli“ z nějakého draftu?

Samozřejmě, že i já jsem měl nějaké představy o tom, kam bych chtěl jít. Ale tady u nás to probíhá trochu jinak.  Klub si vybere např. 50 hráčů pro následující sezonu, tito hráči se dají na listinu hráčů daného klubu, tak se automaticky stávají „chráněnými“ hráči a s nimi pak tento klub jedná, přičemž žádný jiný klub s nimi nesmí jednat. Teprve až když se klub s konkrétním hráčem nedomluví, pak se může hráč domlouvat s jiným. No a tým Kelowna Rockets měl zájem o mě a já se s nimi dohodl.

Tak to je dobré, když o tebe měla Kelowna zájem.

Samozřejmě. Bylo to pro mě příjemné a rozhodování bylo o to lehčí.

Jinak co Brett a holky na univerzitě? Mohl sis vybírat nebo jsi měl spíše o děvčata nouzi?

No já jsem se spíše počítal mezi ty ošklivější ve třídě (smích), ale v Kanadě hokej holky prostě milují, takže jsem o děvčata nouzi neměl.  Já jsem se vždy nějak držel v ústraní a nic jsem moc nevyhledával. S mojí předposlední dívkou na škole jsem chodil tři a půl roku. Takže jsem to nestřídal, a byl jsem spíše věrný jedné dívce. Nicméně hokej byl u mě vždy na prvním místě.

A současnost? Naše fanynky by se určitě rády dozvěděly,  jak jsi na tom?

Mám dívku, s kterou jsem v současné době čtyři roky. Přijela za mnou do Chomutova.  Jmenuje se Elisa.

Vrátíme se ke Kelowna Rockets. Jak se ti dařilo v týmu?

Začátky byly těžké, ale v kabině se vytvořila na takovéto úrovni perfektní parta a jako by to vše makalo samo od sebe. Měl jsem důvěru u trenéra a týmu se dařilo. Vzpomínám na tyto časy rád a i v těchto dobách se často scházíme a dopisujeme přes mail nebo twitter se spoluhráči ze studií.

Takže dá se říct, že i tvůj největší hokejový úspěch je spjat s Kelowna Rocket?

Určitě. V sezonách 2003 a 2005 jsme vyhráli WHL (západní juniorská hokejová liga) a v sezoně 2004 taktéž Memorial Cup.  Memorial Cup je to nejvíce, co můžete v kanadské juniorské lize vyhrát. O tento cenný pohár mohou hrát jen vítězové ostatních juniorských lig (WHL, QMJHL, OHL), a také týmy, které tento turnaj zrovna pořádají. V roce 2004 jsme měli tak trochu i štěstí, protože v lize (WHL) jsme prohráli ve finále s týmem Guelph Storm, ale naštěstí jsme tento rok byli pořadatelé Memorial cup a tudíž jsme se ho mohli zúčastnit i přes prohru v lize. No a turnaj Memorial jsme nakonec vyhráli. Mám na tento turnaj neskutečné vzpomínky. Plné haly, šílenství ve městě a obrovská popularita mezi domácími diváky, kteří na lístky čekali i 24 hodin před stadionem. V ochozech bylo přes 6500 diváků, a kdybychom hráli na starém stadioně Rockets kde byla kapacita 22 500 diváků, tak by určitě bylo vyprodáno. Mimochodem, v týmu finálového soupeře Gatineau Olympiques hrál vám známý hráč Doug O'Brien, který hrál minulou sezonu ve Spartě Praha.

Tak to je super. Brette, pro mě trochu informativní otázka. Jak je možné, že u vás v Kanadě je juniorský hokej tak hojně navštěvován? Ono vlastně, všechny sporty a nejen hokej. U nás, když se sejde na mládežnickém hokeji 100 diváků, tak se to dá považovat za úspěch.

Je to prostě kanadské náboženství. Kanadská kultura rodiny. Jak jsem již na začátku vysvětloval, celá rodina mě v mém úsilí podporovala. Ať to byla moje máma nebo babička. Vždy, když jsem hrál, přišla celá rodina, teta, strýc a ostatní. Jenže oni nepodporovali jen mě jako hráče, ale i celý klub Nainamo. Takže nezůstávali jen na můj zápas, ale i na zápas těch ostatních. Popovídali si s ostatními rodiči a všichni jsme se tam cítili jako rodina. Sžili se nebo ztotožnili s klubem a to funguje všude v Kanadě.  Proto takovéto vysoké návštěvy a zájem o juniorský hokej.

Po skončení u Kelowna Rocket jsi pokračoval kde?

Darryl Sutter poslal nabídku mému agentovi a já se upsal klubu Calgary Flames na pět let, samozřejmě jako volný hráč jsem se nedostal do NHL, ale do farmářského týmu Omaha Ak-Sar-Ben Knights, kde jsem působil dva roky. Byl to nově vzniklý klub, který vlastnilo několik zbohatlických majitelů pod správou Flames. Samozřejmě po dvou letech došly peníze a farma Flames se přesunula do klubu Quad City Flames. Hokejově jsem vyrůstal a dostával veliký prostor v AHL. Hodně zápasů a hodně cestování. Po dvou letech přišlo znova stěhování do dalšího města pod správou Flames a to do týmu Abbotsford Heat .

Díval jsem se na tvoje statistiky za Heat a měl jsi odehráno jen 21 zápasů. Co se stalo?

Měl jsem docela těžké zranění. Při souboji u mantinelu jsem dostal hit a musím podotknout, že čistý, ne žádný ostrý faul, no a byl z toho otřes mozku, chvilkové bezvědomí a boj o život. Naštěstí mě z toho lékaři dostali a jsem jim za to dost vděčný. Dostával jsem se z toho půlku sezony.

Od té doby je všechno v pořádku?

Musím zaklepat, ale ano.

Po sezoně jsi odešel do Milwaukee Admirals?

Ano. Můj agent se dobře zná s manažerem Nashville Predators a já podepsal nováčkovskou smlouvu. Znova jsem se dostal jen do farmářského týmu v AHL, ale jsem za tuto šanci rád. Tentokrát, ale jen na jeden rok. Byla to asi moje nejlepší sezona v seniorském hokeji.

Takže mám chápat, že tvůj sen je NHL?

Neřekl bych sen, ale spíše cíl.

Teď už se pomalu dostáváme k chomutovskému angažmá. Co bys k tomu řekl. Jak ses k nám dostal a co tě lákalo jít do Evropy?

Po skončení sezony u Admirals, jsem znova dostal nabídku na prodloužení kontraktu, jenže v tu samou dobu mi přišla i nabídka od mého evropského agenta. Již nějakou dobu se mi totiž v hlavě honila myšlenka na evropské angažmá, a proto jsem měl i agenta z Evropy.

Co teda rozhodlo, že jsi kývl na nabídku z Evropy?

Šest let jsem hrál zámořský styl hokeje v Kanadě, 80 zápasů v sezoně je fyzicky namáhavé a já chtěl poznat i něco jiného. Dosáhl jsem věku, kdy to už chtělo změnu. Navíc jsem nechtěl donekonečna čekat, jestli opravdu dostanu šanci v NHL. Chtěl jsem si vyzkoušet evropský styl hokeje a cestovat. Chtěl jsem poznat zemi, kde se nemluví mým rodným jazykem a kde je odlišná kultura. Přiznám se, že jsem i trochu zneužil nabídky odcestovat do Evropy, protože jinak sám od sebe bych asi nikam nejel jen jako turista. Lákala mě ta dálka a ta historie kontinentu. Navíc nabídka od Chomutova byla rychlá a konkrétní, chtěl jsem již konečně patřit do koncepce hlavní organizace klubu.

Když ses rozhodl pro Chomutov, co první sis zjišťoval?

Celé dva dny jsem seděl u počítače a hledal veškeré informace jak o Chomutově, tak o celé České republice. Nějaké informace jsem dostal i od svého otce, který se v 70. letech prostě jen tak sebral a na dva měsíce odcestoval do Evropy jen s jedním batohem a pár dolary v kapse. Bylo to zajímavé vyprávění. Navíc na  youtube a wikipedii je toho hodně, takže to nebyl problém. Obzvlášť na youtube jsem koukal nejvíce. Zaujala mě pěkná videa a vaše fandění. Nejvíce asi videa ze série z finále 2009 -2010. Moc hezké záběry.  U nás se takhle moc nefandí. Možná jen na některých fotbalových zápasech a to ještě maximálně v USA. U nás lidi docení jen hit u mantinelu nebo pěknou bitku, ale pozor, fanoušci hokeji rozumí. Zde fandí všichni a všemu. To se mi zde líbí.

Brette, když už jsme u toho fandění. Všiml sis někdy vyvolávání tvého jména nebo jméno někoho jiného?

No já mám problém zaznamenat volání trenéra, poněvadž ten český přízvuk slyším trošku jinak. Snad jen vnímám trochu let's go Jillson.

Přesně, kvůli tomu jsem se zeptal. Zde v Čechách je zvykem občas zamávat na fanoušky, když vyvolávají tvé jméno. Tvé jméno se hodně špatně vyvolává. Domluvíme se na let's go Kanada. Ok.

Určitě. To jsem nevěděl. Když to uslyším, zkusím zamávat. smích

Co příjezd do Čech a první kontakt s Chomutovem?

Na letišti mě vyzvedl Jan Pivko a odvezl do Chomutova. Bylo dost pozdě večer, takže mě odvezl hned do hotelu.  Bydlel jsem na zámku Červený Hrádek.  Ještě nikdy jsem žádný zámek neviděl a zde jsem v něm rovnou spal. Byl to hezký zážitek. Ten den jsem byl hodně unaven a i druhý den to nebylo ono, kvůli časovému posunu, takže jsem toho moc nestihl. Na chvilku jsem se setkal s panem Veverkou, který mi ukázal stadion. No a další dny jsem šel do letní přípravy.

 

V této chvíli přichází fotograf Matísek. Hodina uběhla jak voda a dáváme si menší oddych. Ne, však Brett. Lasky narychlo Matíska představí jako „icemana“ v nové hale. Brett narychlo vyzvídá něco o nás a o chomutovském hokeji. Ptá se na staré dresy, co visí na stěně, vyhledává ty nejstarší a zkušeně odhadem říká roky, kdy se používaly. Chce vysvětlit vztah rivality mezi Chomutovem a Ústím, něco z historie a něco zas o starém zimním stadionu. Vše jsme mu osvícenecky a s nadšením vysvětlili a hlavně něco i málo poopravili, především 50. leté vykrádání od „chemických závodů“ (v této fázi by měl asi největší radost Pavrich) a pokračoval jsem v rozhovoru.

 

Brete, můžeš nějak porovnat letní přípravu v Kanadě a letní přípravu tady u nás?

No ono to ani porovnat nejde (smích a trochu i oddych).  V Kanadě je letní příprava pouze dva týdny a je to spíše osobní trénink. Letní příprava začíná 1. září a za dva týdny, jdeš už na led do přípravných utkání. Zde je to úplně něco jiného. Letní příprava tady trvá skoro jeden a půl měsíce a je tedy naprosto odlišná od té kanadské.

Takže můžeš říct, že to byla i tvoje nejtěžší příprava?

Ano, určitě. Na druhou stranu jsem velice dobře poznal Bezručovo údolí (smích), které teď velice rád navštěvuji.

Ok, Brette a co spoluhráči?

Bez problému, okamžitě jsem zapadl do party. Samozřejmě jsem nejvíc vyhledával kontakt s hráči, co umějí dobře mluvit anglicky (Kraft, Havíř, Hafenrichter, Pulpán, Gájovský). Jeffa ani Dwighta do toho nepočítám, to je samozřejmost.

A s kým si nejvíce rozumíš a kdo je největší srandista v kabině?

Nikola, to je číslo. Společně s Ruttou. Není den, aby něco nevymysleli. Vždy přijdou s nějakým tím dobrým vtipem (smích)

Brette, jako obránce důvěřuješ brankáři, kterého máš za sebou (momentálně Hany)?

Cítím se bezpečně a věřím mu. Je to můj spoluhráč a bylo by špatné, kdybych mu nedůvěřoval.

A co říkáš na jeho výlety za branku?

Je to prostě jeho styl chytání. Jak říkám, stojím za ním.

Jak se ti líbí zdejší stadion?

Zatím mohu porovnávat se stadiony v Kanadě a musím říct, že tento opravdu mohu řadit hodně vysoko. Bylo to pro mě velké překvapení, co tady za těch pár měsíců vyrostlo. Zázemí a vybavenost na vysoké úrovni. Mám rád menší stadiony a tohle je super. Takový rodinný.

A co stadiony v 1. lize? Máme za sebou třetí čtvrtinu základní části 1. ligy a již jsi byl na některých stadionech 2x. Můžeš je nějak porovnat nebo říct, na kterém se ti nejhůře hraje.

Porovnat ani ne, protože to ani nejde, ale nejhůře se mi hraje na tom jihlavském. Starý, černý, nevzhledný a hlavně špinavý. Mám takovou historku. Po zápase, jsme se šli sprchovat a mě se ani moc nechtělo. Sprchy byly neskutečně špinavé a smradlavé. Karel Hromas se šel osprchovat a spadl mu ručník, okamžitě se ručník nasál tou hrozně špinavou vodou a smrděl. Karel se pak neměl do čeho utřít a chodil a prosil o čistý ručník. Jsem prostě zvyklý na určitou úroveň a tohle mi vadí. Dokáže to člověka i rozhodit, ale naštěstí tohle je až po zápase.

No tak teď budu hodně přemýšlet, jestli tohle pustím na web -)).

Jo, je to pravda.

Dobře. Mohu se zeptat na tvůj názor na „evropský“ hokej a na úroveň 1. Ligy? Za těch 39 kol jsi ji již mohl poznat a už můžeš porovnávat.

Je to rychlé, není to tak svázané taktikou u některých hráčů soupeře.  Čekáš, že tam bude hráč a přitom on je úplně někde jinde. Samozřejmě to obrovské kluziště dělá své. I na domácím stadioně kde máme užší kluziště, se cítím jak někde na letišti. Některé zápasy mají úroveň AHL, ale samozřejmě tam je to mnohem tvrdší.

Mimochodem, jak jsi hodnotil bitku tvého spoluhráče Jardy Hafenrichtera? Když už se bavíme o tvé tvrdosti.

Dobré. Neviděl jsem tu bitku hned od začátku, ale to co jsem viděl, mělo úroveň. Jarda si ho tam chvilku rovnal a pak mu tam pěkně nandal. Je to bojovník.

A co tvůj první souboj. Bylo o něm řečeno už mnoho, ale je něco co ještě nevíme?

Asi jsem řekl snad všechno. Klasika. Jel jsem chránit spoluhráče Štěpána Hřebejka, kdy šel soupeř nepříjemně na koleno mého spoluhráče. Měl jsem navrch, ale jednoduché to nebylo. Bylo znát, že ten kluk hrával v Kanadě.  Podání rukou na chodbě vše vysvětlovalo a já jsem si říkal, že to prostě mělo nějaký smysl. Podání rukou v Kanadě není tradice, ale je to úcta k soupeři. Ok, vše dobré bojoval jsi fair-play. Jdeme dál. Klidně bych s ním šel na pivko. U nás doma jsem se častokrát pobil i s kamarády a pak za rohem jsme se tomu smáli a život jde dál.

Co aktuální forma? Jak se cítíš.

Samozřejmě, že by to mohlo vždy být ještě lepší, ale momentálně mohu říct, ano, cítím se dobře.  Navíc to široké kluziště je pro mě velká výzva, možnost k zlepšení a dokázání si, že opravdu umím hrát hokej a přizpůsobit se jinému stylu hokeje. To je pro mě velice důležité.

Máš nějaké zvláštnosti ve výstroji?

Ne, to nemám.

Co tvůj rituál před zápasem nebo máš nějaký talisman?

Jen kafe. Už od univerzity si před zápasem dávám šálek kafe.

Tvůj vzor Brette? A proč?

Scott Stevens, mistr bodyčeků. Jeho styl hokeje byl úžasný.

Ok, trochu to teď odlehčíme. Říkal jsi, že jsi velice dobře poznal Bezručovo údolí(Smích). Co ještě jsi dokázal zde v Chomutově objevit.

Moc času nemáme, ale s přítelkyní rádi navštěvujeme právě to Bezručovo údolí. S Kanady jsem si sebou přivezl psa (teriér jménem Tucker). Každý den chodím Tuckera venčit a Bezručák je to nejlepší, co jsem zde našel. Park také není špatný.

A co přítelkyně? Nenudí se tady?

Určitě ne. Má teď hodně času na studia. Online studuje vysokou školu. O mou přítelkyni se také hodně stará Hafenrichterova přítelkyně, které také musím moc poděkovat. Elise momentálně odjela na pár dní do Kanady, kamarádce na svatbu a za mnou teď přijel kamarád z univerzity Kelowna. Na začátku jsem říkal, že se pořád stýkáme všichni hráči a je to pravda.

A nějaké příjemné místo, kam rád chodíš?

Mám rád kafe, takže jsem zde vymetl snad všechny kavárny po Chomutově. Nejraději chodím do Strady nebo Radory, kam mě zavedli spoluhráči a na náměstí do bagetérie.

Cítíš se tu bezpečně? Neměl jsi zde třeba nějaký konflikt s nepřizpůsobivými občany?

Cítím se tu bezpečně. Žádný konflikt jsem tu prozatím neměl.

Když už se bavíme o bezpečnosti. Co Brett a zbraně nebo armáda?

Když jsem byl mladší, tak jsem vážně uvažoval o vstoupení do armády, ale postupem času to ze mě vyprchalo nebo spíše nemělo to pro mě budoucnost, ale jinak k armádě mám dobrý vztah a velice si vážím těch, co jsou v armádě. Sice v Kanadě je trochu jiný systém než v USA, ale celkově armáda má u mě velikou podporu. Co se týče zbraní, tak nemám, nepotřebuji jí vlastnit, protože jak doma tak i tady se cítím velice bezpečně. Můj dědeček pochází z USA a byl u AIR FORCE v americké armádě.

Děkuji za upřímnou odpověď. Brette, všiml jsem si, že na začátku jsi použil docela obstojně české fráze a česká slovíčka. Snažíš se učit česky?

Koupil jsem si anglicko-český slovník a CD do auta. Snažím se, ale je to těžké. Dokonce jsem přemýšlel i o nějakém kurzu, ale toho času máme málo.

Co pokyny na ledě a konverzace s trenéry?

Vše v angličtině, hraju v obrané dvojici s Davidem Havířem, a ten umí perfektně anglicky, v tom nevidím problém. Akorát, když je 10 sekund do konce přesilovky, řvu 10 sekund 10 sekund (smích).

Jak jsi trávil Vánoce a silvestra?

Měl jsem docela dost volna, tak jsme jeli s Elise na výlet do Drážďan, kde jsme přespali, pak na dvou denní výlet do Berlina a menší návštěvu Prahy. Do Prahy se teď vracíme asi nejvíc. Je tam spousty míst na poznávání.

Teď v pátek jsem se díval na u nás docela populární seriál „Vyprávěj“, který pojednává o čase minulém z dob komunismu.  Díl částečně pojednával o tanci tzv. tanečním dýchánku, u nás v jistých dobách velice populární. Ani nevím jak, ale napadlo mě, že se tě zeptám na otázku co Brett a tanec.

Smích…. Brett přemýšlí, co má říct. Je pravda, že jako malý kluk, jsem něco uměl. (znova se zamyslí, neví, jak to má říct). Nic podobného, co jste tu měli, se u nás neprovozuje, ale moje sestra do svých 15 let dělala balet, a já jsem jí tak nějak byl nápomocen. (v místnosti nastal výbuch smíchu) Takže, když jsem byl malý, tak jsem dělal i balet, ale zvítězil u mě naštěstí hokej.

Brette, co kdybys nehrál hokej? Čím by si byl ve svém civilním povolání?

Rozhodně profesionální hasič. Studoval jsem podobnou školu a jeden rok jsem sloužil jako dobrovolný hasič.

Jinak Brett a rodina, příp. Brett a děti?

Jsem rodinný typ. Děti mám velice rád a s přítelkyní jich plánujeme hodně. Moje přítelkyně je sice o 4 roky mladší, ale má podobný názor na rodinu a velice dobře se doplňujeme. Určitě ano. Maminka pochází z Francie a rodina je pro ni základ života. Tuhle otázku beru velice vážně, ale přítelkyně musí nejdřív dokončit školu a pak teprve se do něčeho pustíme.

Brette, poslední otázka. Můžeš nám prozradit plán nebo cíl do dalších měsíců, let?

Určitě vyhrát ligu s Chomutovem a postup do extraligy. NHL je pro mě už asi definitivně uzavřená kapitola, a proto se budu co nejvíc snažit zde o co největší úspěch.

 

Po skončení rozhoru následoval menší test a dotazník. Test byl rozdělen do dvou částí na kanadský test a český test. Každý test měl 3 základní otázky.

Kanadský test

 

1. Který český hráč hrál v sezoně 1995/1996 za Kelowna Rockets?    

Odpověď: Václav Vrbata

Správná odpověď: Václava Varaďa – zde na obranu Bretta musím podotknout, že to spíše špatně vyslovil. Myslel Varaďa, ale řekl dost špatně Vrbata.

2. Čemu vzdává hold logo Kelowna Rockets?

Odpověď: Ogopogo monstrum

Správná odpověď: Ogopogo příšera (něco jako lochness)

3. Kdy byl založen tým Kelowna Rockets?

Odpověď: 1991

Správná odpověď: 1991

 

Český test

1. Hlavní město České Republiky?

Odpověď: Praha

2. Rok založení hokejového klubu v Chomutově?

Odpověď: 1951

Správná odpověď: 1945

3. Nejlepší umístění Chomutova v nejvyšší hokejové lize?

Odpověď: 1. místo

Správná odpověď: 2. (sezóna 1955/1956)

Následoval rychlý dotazník

Coca-Cola nebo Pepsi?   Coca-Cola

Pivo nebo víno?   Pivo

Auto nebo motorka?   Auto

Blond nebo brunet? Kdybych řekl něco jiného tak mám peklo, takže bruneta.

Pizza nebo hamburger? Pizza

Tvoje číslo? 7 nebo 27

Jsi věřící? Do kostela nechodím, ale jsem křesťan.

Nejlepší film?   Top Gun

Nejlepší muzika?   Vše přes rock

Hokejový vzor?   Scott Stevens

 

Děkuji ti, Brette, za rozhovor. Děkuji hlavně za to, že jsi mi velmi pomohl v mém prvním rozhoru. Pro mě to byly 3 hodiny strávené s příjemným a zábavným člověkem. To, co jsem chtěl od tebe vědět, jsi mi bez problému řekl a k rozhovoru jsi přistupoval jako profesionál. Ještě jednou dík.

Já děkuji. Na tento rozhovor jsem se moc těšil a byl pro mě přínosem. Hrozně jsem si tady vše užíval a rád se sem vrátím. Kdykoliv budeš potřebovat, budu ti k dispozici pro další rozhovor.

Při odchodu jsme ještě jednou poděkovali, udělali pár fotek a vyslovili přání do dalších zápasů, především do zápasu s Ústím. Brett okamžitě jasně reagoval „ Dle mého názoru máme lepší