Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Obsah

JEFF JILSON

12.2.2012 15:00
 

Již se to stává skoro pravidlem, že si zvu hráče Pirátů Chomutov (a nejen je) na menší posezení a příjemný pokec do fanouškovské hospůdky jménem Podkova. Nejinak tomu bylo i v neděli 12. února. Tentokrát jsem si pozval na rozhovor hráče, který nevyhrál v anketě, ale hráče, o kterého jsem měl spíše zájem já osobně.  Je jím americký obránce Jeff Jillson. Na dnešní rozhovor jsem si musel zajistit i tlumočníka, a tak jsem znovu poprosil o pomoc Laskyho.  Dnes jsem do Podkovy přišel trochu dřív, přibližně v 14:45, a jak milým překvapením pro mě bylo, když jsem před Podkovou viděl stepovat Jeffa. Ksakru, tady je vidět ta profesionalita amerických hráčů. Radši přijít včas, než o 5 minut později. Letmo se pozdravíme, lámanou angličtinou ho pozvu dál, a urychleně volám Laskyho, že Jeff přišel trochu dřív. Jeff si objednává černý čaj, Lasky přichází a rozhovor může začít.

Jeffe, musím se tě zeptat na tvé začátky. Na webu toho moc není a vždy je lepší mít informace přímo z hlavního zdroje. Takže v kolika letech jsi začal s hokejem a jak jsi s ním vůbec přišel do kontaktu?

Tak to už si ani moc nepamatuji. Možná někdy ve 4 letech, měl jsem kamarády, co měli moc rádi hokej, ale mě to ani moc netáhlo. Samozřejmě, jako snad všude jinde zaúřadoval můj táta a ten mě přivedl k hokeji, ale i tak se mi to moc nelíbilo. Táta říkal, že jsem u toho i brečel. Na chvíli jsem přestal a vrátil se k tomu až v 6 letech. Dostal jsem se do mládežnické hokejové organizace ve svém městě pod názvem Wind Socket Nord Stars. V této organizaci jsem hrál až do svých 14 let a pak jsem odešel na školu Mount Saint Charles Academy. Docela se dařilo a byl jsem vidět na různých výběrech. Přibližně po 2 letech jsem se dostal na univerzitu University of Michigan.

Díval jsem se, že Rhode Island je hodně blízko Kanady. Je tam hokej sport číslo jedna nebo je to jinak?

No, neřekl bych, že je to číslo jedna, ale je mezi těmi nejoblíbenějšími. Jasným číslem jedna je tam baseball, ale máš pravdu, že blízkost Kanady je tam znát.

Jak je to v Americe s podporou od klubů pro začínající hokejisty?

Není to stejné jako tady u vás, nebo aspoň co jsem stačil pochytit. Bez velké podpory rodičů by se to nedalo zvládnout. Klub vše nechává na bedrech rodičů. V Americe je to jeden z nejdražších sportů. Moje rodiče to vše stálo velké finance, hodně mě podporovali, ale na druhou stranu mě nijak do ničeho netlačili. Bylo to krásné období. Rád na to vzpomínám.

Jeff, měl jsi mladšího bratra a vím, co se stalo. Chceš se o něm bavit? Nebo spíš bude stačit, když mi jen řekneš, jestli hrál hokej a kam to dotáhnul.

Hokej hrál snad jen do 10 let. Měl rád jiné sporty, ale sorry je to sice už rok, ale pořád na to myslím.

Dobře. Vraťme se k univerzitě. Univerzitu sis vybral ty nebo si tě podle výsledků vybrala univerzita sama?

No já jsem od začátku chtěl hrát stejnou soutěž jako Brett. Kanadské juniorské soutěže jsou přeci jenom na lepší úrovni než ty americké, ale naskytla se možnost jít na věhlasnou univerzitu do Michiganu a tak jsem jí využil.

Jak daleko to bylo od domova?

11 až 12 hodin cesty od domova a to mi vyhovovalo. Chtěl jsem vypadnout z domova a trochu se osamostatnit. Vyzkoušet si takový ten univerzitní život. Starat se o jídlo, sám si prát, pořádně zapařit (smích).

A jaký jsi byl student? Dalo se to vše skloubit.

No myslím si, že dobrý. Známky jsem měl vždy dobré a rodiče, jakmile jsem někde povolil, tak mi to řádně osladili. Kolikrát jsem ani za trest nesměl hrát. Musím přiznat, že to bylo velice těžké, dobře se věnovat sportu a zároveň učení, zkrátka dávat tomu vše tak, jak bych chtěl. Někdy se to nedalo stíhat.

Hlavně univerzitní párty co? To by byla škoda o ně přijít.

(Smích a dlouhý) Ano, na to mám moc krásné vzpomínky.

Ne, počkej, Jeffe. Já když občas shlédnu takové ty hollywoodské filmy typu Prcičky, tak mě nejvíc fakt překvapují ty párty u bazénu, barák plného pití, krásné bujné slečny, policajti při rušení nočního klidu atd. Opravdu to tak vypadá na každé párty??

Ano, ano opravdu musím potvrdit, že přesně tak, jak je to v těch filmech, tak to vypadá i ve skutečnosti (smích). Prostě jednou týdně se vybere nějaký barák u kámošů a tam se jde pořádně zapařit. Mladí lidé nesmí na veřejnosti pít alkohol, a tak se to vše schovává právě na takovéto párty. Jsou to všechno chudí studenti a zde se dá velice dobře ušetřit, když jedeš ve velkém, a tam se opravdu jede ve velkém.

A co Jeff a ženský. Považoval ses za „Romea“ školy nebo ti to bylo jedno.

Brett byl Romeo. Ne, vážně, já se musím přiznat, že jsem se věnoval hodně hokeji, ale ženských jsem měl hodně (smích). Takzvaní normální studenti bez sportu na univerzitě měli pořád nějaké párty, takže příležitostí jsem měl dost.

Dík za upřímnost. Vraťme se na chvilku zase k hokeji. V závěru mládežnické kariéry jsi podepsal kontrakt s týmem San Jose Sharks. Chtěli tě hned vyzkoušet do NHL?

Ano, je pravda, že ještě na univerzitě mě podepsali, ale já jsem se nakonec rozhodl pro dokončení univerzity. Hodně lidí mě od toho odrazovalo, že to již příště nemusí vyjít, ale já jsem se tak rozhodl.  Po dokončení školy jsem hned nastoupil do NHL a nebyl to vůbec špatný rok. Sice jsem ten rok pak dohrál v týmu AHL Cleveland Barons, ale já jsem byl se sebou spokojen. Další rok jsem znovu začínal v Sharks.

No tak určitě, 18 bodů na nováčka, to je určitě dobré. Jak říkáš, další rok jsi odehrál nebo spíše začal v Sharks a zas dohrál Cleveland. Co se stalo, že tě znova přeřadili do druhého týmu?

Nic podstatného. V týmu byla velká konkurence a vždy se pak šahá mezi mladíky. Tak nějak to někdo musel odnést a padlo to na mě. Jinak AHL není vůbec špatná soutěž. Nebral jsem to jako ponížení nebo tak nějak.

V průběhu sezony jsi byl vyměněn do Bostonu, který tě ihned poslal do AHL týmu Providence Bruins. V další sezoně jsi hrál za Boston a ve velké výměně společně s hráčem Jeffem Hackettem poslán do Buffalo Sabres. Nebylo toho na tebe nějak moc těch změn?

To je už život. Jednou jsi tam a pak zas tady. To ti řeknou i ostatní kluci, jak to chodí. Jeden den se probudíš v Bostonu a druhý den již spíš v Buffalu. Klub to tak chtěl.

Hrál si v NHL za tři kluby. Který tým ti byl nejblíže. Myslím třeba stylem hokeje, atmosférou, podporou fanoušků atd.

Asi Boston. Byl jsem rád, že je to tak blízko domova. Rodina mě mohla často navštěvovat a i přátelé. Když jsem byl malý, tak jsem byl fanoušek Bostonu. Bylo to takové splnění mého snu z dětství.

Následující 2 roky jsi odehrál v týmu Rochester Americans, kde jsou tvé statistiky hodně dobré. Dalo by se říct, že tě to vyzdvihlo o patro výš a dostal jsi pozvánku na MS v roce 2004, které se konalo v Praze a v Ostravě. Jak na to vzpomínáš?

Tak hodně dobře. Vyřadil jsem Čechy (smích). Byly to dobré časy. Dřív jsem hrál v Evropě jen nějaké mládežnické turnaje, takže jsem něco o Evropě věděl, ale tady v Čechách jsem si to vážně užil. Byl to moc pěkný turnaj. Jel jsem jako jeden z těch zkušenějších hráčů a skončili jsme třetí a obzvlášť když jsme vás porazili, tak to bylo moc příjemné. Bylo to vlastně poprvé, co jsem se objevil v Čechách.

Pomohlo ti to, že ses takhle zviditelnil v Evropě?

Možná, fakt nevím. Možná, že ano, ale nijak jsem to nevnímal. Vlastně ještě 2 roky jsem odehrál v zámoří a teprve až v roce 2006 jsem se dostal do německé soutěže do týmu Eisbären Berlin.

Jaké kroky tě vedly do Evropy?

Moje postavení, které jsem měl v zámoří, už mi nevyhovovalo. Chtěl jsem změnu. V Berlině jsem měl známé a přes ně jsem se dostal do Eisbärenu. Chtěl jsem poznat i jiný styl hokeje. Široké kluziště. Na předešlou otázku bych ještě dodal, že spíše to byla jen moje aktivita, že jsem se objevil v Evropě. MS mi mohlo pomoci, ale já chtěl do Evropy a nikdo mě nekontaktoval.

Dnes se již můžeme podívat zpět na odehrané sezony v Evropě. Myslíš si, že to bylo dobré rozhodnutí jít do Evropy?

Ano. Je to vše rozdílné, ale to bych se tu již opakoval a je to již takové klišé. To říká snad každý, kdo jde z Ameriky do Evropy. Přesně to, co jsem čekal, že se stane, tak se jen potvrdilo. Spíše jsem byl hodně překvapen z těch nehokejových věcí. Poznal jsem něco nového. Plno zábavných historek, příběhy, které by mě doma fakt málo kdo uvěřil.

A můžeš nám nějaké říci?

Radši ne, možná později (smích).

Vraťme se k hokeji. Co se stalo, že jsi za Berlín odehrál jen 30 zápasů?

Chvilku jsem odpočíval a odešel jsem do Berlína až ke konci sezony. Proto jen 30 utkání.

Pak jsi se ale zas vrátil zpět do AHL do týmu Lake Erie Monsters. Z jakého důvodu?

Ani nevím proč. Možná jsem chtěl zjistit, jestli mi evropské zkušenosti pomohou být ještě lepším hokejistou, než jsem byl.

A pomohlo ti evropské angažmá?

Asi ano. Cítil jsem se v Americe dobře a odehrál jsem dobrý ročník. Navíc dostal jsem hned i nabídku od agenta jít do Ruska, takže fakt dobrý ročník. Do Ruské KHL jsem se moc těšil, ale pak přišlo docela rychlé vystřízlivění.

Jak to, co se stalo?

Nejdřív to začalo tím, že mají o mě velký zájem, odehrál jsem 12 zápasů s jedním gólem a 2 asistencemi a najednou ráno za mnou přišel jeden činovník a řekl mi, že si mám zabalit kufry, že o mě nemají zájem. Tím to skončilo. Na začátek dobrý, ale pak s tebou jednají jak s kusem hadru. Naštěstí přišla dobrá nabídka od finského klubu z SM ligy Lukko Rauma. Bylo to tam hodně rozdílné.

A jak se ti líbilo ve Finsku?

Dostal jsem se do menšího města. Všude bylo hrozně moc sněhu. Haldy sněhu. Obrovský závěje. Byl jsem z toho úplně vystrašen. Říkal jsem si, „ ksakru, kam jsem to vlezl“. Jinak ale dobrý. Hrál se tam spíše americký styl hokeje a to mi vyhovovalo. Dá se to srovnat i s českou extraligou.

Je něco, co se ti vrylo do paměti z návštěvy ve Finsku. Vzpomínáš na něco, na co nemůžeš zapomenout?

Čistota a řád. Všude je neskutečně čisto, vše pěkně upraveno. Díky tomu mám i jednu úsměvnou historku. Můj první den, kdy jsem přiletěl od Finska, a když jsem se dostal do města, tak mi člověk, co mě měl na starosti, jen lehce provedl městem a ukázal mi cestu od hotelu ke stadionu. V té době již bylo hodně šero jak je ve Finsku zvykem a já jsem si ne všechno dobře zapamatoval. Ráno mi před hotel přivezl automobil a řekl, v kolik mám být na tréninku. Po snídani jsem vyjel o trochu dříve, abych nezmeškal dopolední trénink. Samozřejmě jsem zabloudil. Hledal jsem cestu snad hodinu. Našel jsem si takovou menší cestičku, kde jsem si myslel, že mě dovede na stadion. Už jsem ho i viděl, jen se tam dostat. Když jsem byl tak v půlce cesty, tak v zrcátku vidím policisty, jak se za mnou řítí. Houkačka, akční scéna jak z filmu. Z auta vystoupil chlápek jak Rambo. Čekal jsem velký problém. Ó Bože, co jsem to provedl. To bude průser. Přistoupil a ptá se mě, jestli vím, co jsem provedl. Říkám neuvědomuji si, co bych měl provést. Jste na cyklistické stezce, pane. Jenže ta stezka vypadala jak menší silnice. Vše krásně upravené a čisté. Říkám, že jsem tu první den, jsem Američan, hledám cestu na stadion na trénink. Policista „jo vy jste ten nový hráč“. Tak to pojeďte za námi. (asi fanoušek) Pomohl mi a já se včas dostal na stadion, ale pokuta mě neminula.

Tak na první den dobrý. Co finština, zkoušel ses něco naučit?

Ne, je to hroznej jazyk. To nemělo ani cenu. Divím se Tomášovi, jak to dobře zvládá.

Teď už se pomalu dostáváme zpět do Čech. Přišla nabídka z Pardubic nebo toho bylo víc?

Ve Finsku jsem skončil a čekal jsem v Americe. Pardubice se ozvaly jako první, ale nakonec z toho málem sešlo. Jejich manažer říkal, že už nikoho podepisovat nebudou, kvůli financím, ale nakonec to nějak dopadlo.

Jeffe, nebudu nijak rozebírat tvoje účinkování v Pardubicích, ale je to zřejmě momentálně tvůj největší úspěch v kariéře, přeci jen - vyhrál si titul.

Ano, dalo by se říct, že ano. Bylo to pro nás ale hodně moc těžké. Soupeř hodně kousal. Byl to pro mě první velký výsledek v dospělém hokeji, když nebudu počítat MS v Praze, kde jsme skončili na třetím místě. Jsou to ale jen vzpomínky a teď jsem v Chomutově a také s Chomutovem chci něco vyhrát a udělám pro to vše.

Jak sis zvykal na jiné prostředí v Evropě? Myslím tím i jiný druh obecenstva, jiný typ fandění. Podle všeho je hodně odlišné fandění v Americe a zde v Evropě.

No tak to bylo pro mě hodně zajímavé. Byl jsem opravdu dost překvapen, ba dokonce i unešený z atmosféry, která byla na stadionech zde v Evropě. Nejvíce to bylo hlavně v Německu, to bylo někdy až neuvěřitelné, co tam dokážou fanoušci udělat za atmosféru. Samozřejmě je to hodně odlišné, ale ani u nás v Americe to není špatné. Spíš bych řekl takové vyumělkované. Je to velká vzpruha pro hráče na ledě.

Je pravda, že největší díl práce na tvém příchodu do Chomutova měl trenér Sýkora?

Neřekl bych. Ten kontrakt s Chomutovem má v sobě tisíc jiných věcí proč jsem šel do Chomutova. Sice jsem trenéra znal a věděl jsem, jak trénuje a co od něho mohu čekat, ale jen to spíše trochu pomohlo, než aby to vyloženě rozhodlo, že sem přijdu. Druhá věc je, že původně měl do Chomutova přijít Adam Joseph Pineault, ale pak se stala ta smutná věc, a tak vedení Chomutova mělo o mě ještě větší zájem. Je škoda, že se to s Adamem nepovedlo. Je to dobrý kluk.

Odehrál si v české extralize dva roky. Teď máš za sebou víc jak půlku sezony v 1. lize a můžeš srovnávat. Co bys mi na to řekl?

Je to rozdílný styl hokeje. Extraliga je hlavně o přemýšlení. 1. liga je jen o bruslení a rozhodčích. Nedivím se, že mě někteří lidi odrazovali od toho jít do 1. ligy. Je těžké se prosadit v lize, kde víc jak 10 týmů jen úporně brání, osekávají, háčkují atd. Šel jsem do Chomutova pro jejich dobrou pověst a cíl. Chomutov má extraligové mužstvo. Potřebujeme hrát hokej s mužstvy, která hokej hrají a ne se jen o to snaží.

Trochu se teď odvrátíme od hokeje. Jeden tvůj spoluhráč na tebe řekl jednu věc, že jsi velký motorkář a máš rád silná auta. Můžeš nám říct k tomu něco víc?

Ano, to souhlasí. Vlastním jednu motorku Harley-Davidson, ale takzvané muscle cars zatím nemám. Je to můj velký sen, ale v současné době nato není čas. Snad až po skončení kariéry. Moje matka vlastní jedno velké auto Ford  F350 http://www.ford.com/trucks/superduty/. Sice tohle je také moc pěkné a cítíš se v tom bezpečně, ale já mám spíše radši něco staršího. Takový Ford Bronco http://en.wikipedia.org/wiki/Ford_Bronco to je moje krevní skupina.

A co máš proježděno po Americe. Stihl si se projet po slavné Route 66?

Samozřejmě, stará cesta je číslo jedna, ale spíše jezdím jen okrajově. Toho času je velice málo a během sezony si na to nesednu. Určitě někdy  do budoucna se po Route 66 chci projet. Udělala se na to obrovská reklama v pohádce Auta a je to teď spíše takové americké šílenství. Existuje u nás ale i více zajímavých tras, jen nejsou tak slavné. Vlastně mohu říct, že mám odjezděno vše od RI po Floridu.  Až skončí moje hokejová kariéra, tak bych chtěl projet celou Ameriku, ale ty časy jsou ještě hodně daleko.

Co ti schází z Ameriky. Po čem se ti stýská?

Nebudu říkat rodina (smích). To je automatické, ale jinak moc toho není, ale kdybych měl jmenovat tak určitě americké televizní pořady a jídlo i když v těch větších evropských městech se dá leccos sehnat. Otevřenost lidí je tu jiná než u nás.  Dřív mi to více chybělo v těch začátcích, ale teď jsem si už zvykl. Naopak někdy uvítám, když poznávám něco jiného odlišného.

Zvykl sis na českou kuchyň? Co české knedlíky?

No bez debat. V tom nemám problém. Ba naopak, to mi pak bude chybět, až budu zpět v Americe (smích).

Mám na tebe takovou jednu osobní otázku. Týká se toho, co můžeme vídat v amerických filmech, kdy chlápek přijde na návštěvu ke kamarádovi a první věc, co udělá po pozdravu je to, že mu vleze do ledničky a vybrakuje mu tam, co najde. A většinou se samozřejmě hrne na pivo. Je to opravdu tak?

Dalo by se říct, že ano. Je to tam u nás hodně otevřené. I když ne u každého se to tak praktikuje. Když je to opravdu hodně dobrý přítel, tak je to normální věc, ale pokud je to člověk, koho nemáš rád, tak mu to nedovolíš, ale máš pravdu, zde to tak není.  Jinak nemám jak moc porovnávat. Mám zkušenost jen s lidmi od hokeje a tam je to vždy dobré.

Jinak kdo je tvůj největší kamarád v kabině a s kým si nejvíce rozumíš?

Brett. Jednoznačně Brett. Ptal ses Bretta na to samé? Řekl to také o mě, že jsem jeho nejlepší kamarád (smích)?

No sice jsem se ho ptal, ale bohužel řekl někoho jiného, ale vzápětí samozřejmě zmínil i tebe.

No počkej, já mu to hned vpálím, až přijdu do kabiny. Jinak si také hodně povídám s Ruttou, protože je to můj kamarád. Samozřejmě musím jmenovat Gáju, Krafta, Hafiho… to jsou všechno kluci do nepohody. Opravdu když to srovnávám, tak tady je zatím nejlepší parta, kde jsem kdy byl.

Trochu jsi mi vzal tu otázku. Na tohle jsem se chtěl zeptat. Obecně se říká, že vždy se zde vytvoří perfektní parta a je to každý rok stejné, naopak o Pardubicích se zase ví, že ne vždy je to ok. Tvoří se tam takové skupinky.

Jako ty skupinky tam jsou, ale nijak se nikdo nikdy nikomu nestranil.  Parta tam nebyla špatná.

Jsi spokojen se svojí hrou a s pojetím hokeje zde v Chomutově?

Snažím se hrát, jak nejlépe to dokážu. Chci mít ten pocit, že se mohu zlepšovat a zatím ho mám. Hrozně moc se těším na play-off. Tam se to ukáže a zhodnotí.

 Já mám rád hru obránců a dost se na obrannou hru soustředím. Je to spíše jen takový můj poznatek. Když jsem se poprvé dozvěděl, že jdeš k nám, tak jsem se hrozně moc těšil na to, že budeš tvrdit muziku, ale pravda je trochu jiná. Nehraješ moc do těla. Krotí tě trenéři nebo je v tom něco jiného?

Já si myslím, že hraji fyzicky do těla, ale hlavně se snažím hrát. Když budu hrát tak, jak jsem hrál doma nebo v Pardubicích, tak budu pořád sedět na druhé straně, protože zde rozhodčí neví, co pískají. Od trenérů žádné pokyny nemáme. Jakmile začne play-off, tak to určitě uvidíš tvrdou hru podle tvých představ.

Ok, Jeffe, díky za odpověď. Už ze statistik NHL lze vyčíst, že nejsi moc trestaný hráč. Měl jsi někdy nějakou velkou bitku jako Brett?

Měl jsem několik menších bitek, ale nikdy nic moc extra.  Vyloženě to nevyhledávám. Ani si nepamatuji, kdy jsem se naposled popral.

Máš nějaký svůj cíl nebo pomýšlíš ještě na NHL?

Nic dopředu neplánuji. Vždy se jen soustředním na danou sezonu. Cíl je teď postoupit do extraligy.

Vnímáš podporu z hlediště. Vyvolávání tvého jména atd?

Samozřejmě. Jako Brett jsem o tom nevěděl, že by se mělo zamávat. Ani v Pardubicích to nebylo. Pamatuji si, že poprvé jsem zamával při utkání v Mostě. Je to příjemné a pomáhá to. Někdy jsem zabraný do hry a je možné, že to neslyším.

Co skatemil. Využíváš ho?

Ne že bych tomu nevěřil, v Americe je to hodně populární, ale já na to nelezu. Na trénincích toho bruslení mám dost. V některých situacích si myslím, že to může i uškodit. Pro mladé začínající hráče je to určitě užitečné, ale na mě něco měnit je těžké. Já jsem ani nevěděl, že to Chomutov má, když jsem sem přišel.

Co armáda a zbraně?

Já zbraně nenosím. Všeho si moc vážím, co všechno vojáci dokážou a co pro svět kolikrát dělají, ale ani nemám kamarády, co by byli v armádě. Samozřejmě otec v armádě byl a něco vím, ale nikdy mě to nelákalo. U nás doma ani moje rodina zbraně nevlastní. Jsi první, kdo se mě na takové věci ptá, ale je to zajímavá otázka.

Tak to by asi tak bylo všechno. Teď si dáme už jen menší test a dotazník. Jinak jak se ti tu na rozhovoru líbilo?

Jo, mohu říct, že jsem se na to těšil, co jsem slyšel od kluků. Mohu říct, že jsem si to užil. Hodně zajímavé otázky. Teď jsem ještě zvědavý na to, co sis na mě připravil. Šetři mě.

Dnes jsem si připravil jen test z tvé domoviny. Tak schválně jestli jsi byl dobrý student na univerzitě.

Jak jinak se říká státu RI?

Odpověď: Sluneční stát

Správně: Sluneční stát

Kdy vstoupil RI do unie?

Odpověď: tak to fakt nevím, snad někdy v 17…. 78

Správně:   1790

S jakými státy sousedí RI?

Odpověď: Connecticut, Massachusetts a pak je oceán

Správně vše

Menší dotazník.

Coca Cola nebo Pepsi? Coca Cola

Víno nebo pivo? no tak jsme zde, takže pivo

Motorka nebo auto? motorka

Pizza nebo hamburger? no tak to je těžké, hamburger

Oblíbená barva? černá

Oblíbené jídlo? ryby

Nejlepší film? Dobrý Will Hunting

Nejoblíbenější muzika? Hlavně ne country, to má rád Brett. Hlavně to ne. Ten to pouští všude. Pro mě hlavně rock. Nickelback. Kanadský rock. Nebo Tool.

Jsi věřící?  jsem katolík, moc do kostela zde nechodím

Oblíbené číslo? nemám, možná 34

Hokejový vzor? teď nebo, když jsem byl malý?

Můžeš obojí.

No vlastně, když jsem byl malý tak určitě Ray Bourque, teď ani nevím. Hele víš co, napiš tam „můj hokejový vzor je Brett Palin“ (smích). Ale fakt, napiš to tam.

Podle tebe nejlepší hokejová pětka všech dob.

Říkám musíš mě šetřit. To je hrozně moc těžká otázka. Když musím odpovědět tak je to

Díky za rozhovor.

PS: úplně jsem se tě zapomněl zeptat na ženský? Jsi ženatý, tak tě to asi moc nezajímá ne? (smích)

Já nejsem ženatý. Kde jsi to našel?

No na webu wikipedia.com píšou, že sis vzal nějakou úspěšnou tenistku.

No tak aspoň vidíš, že ne vždy se můžeš spoléhat na důvěryhodný server. Manželku nemám a nemám ani přítelkyní, ale jak znám Bretta a Hafiho, tak mi po přečtení zas někoho budou shánět.

Jinak i já děkuji za rozhovor. Zdravím všechny dobré fanoušky. Jeff