Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

REPORT Z VÝJEZDU

Do Budějovic cesta dlouhá aneb jelo to jen „stovkou“

V sobotu 20. 12. 2014 se uskutečnil první oficiální výjezd restartovaného fanklubu Pirátské srdce. Cílem byla Budvar aréna, domácí stánek v současnosti druhého týmu prvoligové tabulky - Motoru České Budějovice. Tento zápas byl fanklubem vybrán záměrně, neboť již dlouho dopředu bylo avizováno, že tento zápas bude ve znamení bývalého hráče domácích, Romana Bernata, který loni během letní přípravy přišel při dopravní nehodě o dolní končetinu a na něhož byla fanklubem pořádána sbírka (o tom jste ale již byli informováni na fanklubáckém webu). K této sbírce se k našemu překvapení přidala i samotná kabina A-týmu Pirátů Chomutov, díky čemuž se nakonec podařilo předat Romanovi poměrně slušnou částku, ale o tom až později…

I přesto, že jsme věděli, že mezi fanoušky není z různých důvodů velký zájem o to, jezdit organizovaně na venkovní zápasy našich Pirátů, doufali jsme, že skutečnosti jako je dlouhá doba od posledního výjezdu, dosavadní výsledky Pirátů, rozumná vzdálenost i atraktivita soupeře a koneckonců i to, že fanklub vyloučil z výjezdu některé problémové jedince, budou příčinou přeci jen většího zájmu. Bohužel se tak nestalo. Naštěstí se podařilo kontaktovat dopravce s menším autobusem, který byl ochoten s námi cestu podniknout a tak to byl pro něj i pro nás jakýsi test. Díky klubu, který nakonec zajistil vstupenky na utkání zdarma, nebyla ani rozdílná cena překážkou.

Sraz byl před polednem (standardně) před starými městskými lázněmi. Po nezbytné prezenci a kontrole jsme před půl jednou vyrazili. Cesta ubíhala v poklidu, v busu bylo veselo a pohoda, jedlo se (domácí řízky, tousty, klobásky), pilo se (kvalitní pivo a svařák), kecalo se. První zastávka ani nevím, kde byla, určitě někde před Prahou. Všichni vyskákali z busu vč. mě, spíše jsem potřeboval na vzduch než označkovat rygol (to se mi později vymstilo). Když tu najednou bílo…že by sníh? Nikoliv, to jen Lekna „rozbalila“ svoje neopálené nádobí přímo u zadního kola autobusu a konala. A aby toho nebylo málo, Lasky s Marťassem běželi pár set metrů kamsi do pole ulovit tam sedící bílou labuť (Ne, opravdu to byla labuť, žádný sníh a ani Lekna). A ta mrška zkušeně počkala až se k ní přiblíží a pak vzlétla a ukázala jim pr…. pardon, zadní pera. Pak jsme se zase rozjeli a pokračovali v tom, co se dělat má. Po pár desítkách kilometrů však zadní část autobusu (vč. autora) začala cca od Ruzyně pociťovat opět mírné tlaky v oblasti močového měchýře, nejprve slabě, ale s přibývajícími kilometry to bylo horší a horší a dosavadní úsměv nám postupně doslova zamrzl. Ostatní toho samozřejmě využili a nebáli se nás v našem úsilí „vydržet“ nepodporovat. A tak se nás snažili nejprve rozesmívat, později „urážet“ slovy „prostatici“ apod., vést volné diskuze o záchodech, Toitoikách a tůjích v Boleslavi atd. a nakonec jsem zaslechl, jak si někdo dokonce začíná prozpěvovat „Teče, voda, teče“…. Přiznám se, že cesta mezi Ruzyní a Benešovem byla pro mě očistec, protože ten, kdo to tam zná, ví, že tam není jediná benzínka, kde se dá zastavit…. Nakonec se všem povedlo vydržet, ale bylo to o fous resp. o kapku….

Do Budějovic jsme přijeli ve slušném čase, takže po rozdání lístků se většina vydala do Gerbery (hospoda cca. 8 minut chůze od arény), ovšem beze mě, protože jsem stál frontu na lístky, neboť jsem musel ještě tři koupit pro jednoho volajícího (dodnes nevím, kdo mi to vůbec volal). Pak jsem jen doufal, že to nebyl vtip a že opravdu přijde…a přišel, takže jsem si oddechl.

Přiznám se, že jsem v Budějovicích dosud nebyl, takže jsem byl arénou mile překvapen a opět porovnával s tou naší, ale pak jsem přestal, protože to zkrátka nešlo… Tribuny byly podle očekávání solidně zaplněné, nás tam bylo cca 60. Já vzal starou dobrou KLH vlajku, náš Kája vzal pro změnu buben a vlajku pirátskou a vše jsme pečlivě vyvěsili. Před začátkem zápasu předala Lucka s Luďkem Romanovi symbolický šek v hodnotě 24 500,- Kč jakožto výsledek naší sbírky. Bylo opravdu pěkné slyšet, jak celá aréna tleská a vyvolává jeho jméno.

Vhodilo se úvodní buly a bylo jasné, že přeřvat opravdu žijící kotel domácích nepůjde, ale i tak jsme to nevzdávali a snažili se.  V první třetině za nás šikovnou tečí skóroval Štěpán, který od té doby, co nosí místo zraněného Jirky Drtiny kapitánské Céčko, hraje opravdu parádně, a tak jsme si jako první mohli zakřičet gól. Ve druhé třetině Štěpán přidal ještě druhý a vše vypadalo dobře. Ovšem pak za mnou stojící spolufandící zakopl (prý chtěl jít dopředu - ale kam, když tam bylo zábradlí) a samozřejmě pivo přistálo na mě, bubeníkovi a hlavně na bubnu a na chvíli ho vyřadil z provozu. Pivo jsme z bubnu museli vylít, zbytek utřít do sucha, aby se dalo bubnovat dál. A od té doby to šlo už špatně, dostávali jsme se pod tlak a zcela jsme rezignovali na to, co umíme nejlépe – tj. hrát v útočné třetině. I přesto, že Kopr chytal výborně, přišlo nevyhnutelné – Motor snížil. A v tu chvíli jsem dostal druhým pivem, přiznám se, že nevím od koho, zda od vlastních či budějovických. No co, člověk by na to měl být už zvyklý, skoro pokaždé tím pivem dostanu, tak co se divit. Druhá třetina skončila a začal přestávkový program vyplněný pracovníky Bauhausu a jejich nafukovacími koulemi, do kterých zavřeli po jednom člověku a vypustili na led, kde si dali závody na dvě šířky hřiště. Nutno podotknout, že oba to ustáli se ctí, jeden z nich přece jen lépe a vyhrál. Přiznám se, že já bych to asi nedal. A co se dělo dál? No nemohlo ty holky s montérkami Bauhaus napadnout něco lepšího než se (samozřejmě za našeho povzbuzování) z nich svlíkat přímo pod námi? Olééé, olé, olé, olé, Bauhaus, Bauhaus … inu moc pěkný přestávkový program, především Lasky zapomněl na to, jak mu MUDr. Skála nedávnou trhal nehet na palci na noze. Začala třetí třetina a my opět jen bránili a nikam se nehnali, je fakt, že 15 minut Motor neměl nic, ale za poslední pětiminutovku si to vyrovnání zasloužil. Když ani prodloužení nerozhodlo, nevím, zda byl v našem sektoru někdo, kdo doufal v bonusový bod z nájezdů, avšak zázrak se stal, protože to Mára pořešil. Oslavy vypukly, rychle ale pořádně (vč. muziky) jsme se s klukama rozloučili, popřáli všem Štastné a Veselé. Přesto domácí již byli netrpěliví a chtěli si ještě užít svůj tým i s Romanem Bernatem, takže nás i vypískali. Na druhou strany, chlapci budějovický, na děkovačku jsme taky měli nárok, ne?

Sbalil jsem vlajku a vyrazil za doprovodu security až k busu. Nastaly však zmatky, protože Kája zapomněl na svojí pirátskou vlajku na zábradlí. Vrátil se, ale už tam nebyla, prý ji vzal už někdo od nás. Ale co vím, nepodařilo se jí dosud vypátrat, tak bůhví, jak to bylo. Trochu mě teda mrzelo, že pak zazněla na mou osobu obviňující slova, že jsem jí měl vzít nebo že jí snad z pomsty skrývám či co apod. Sorry, to fakt ne. 

 Cesta domů ubíhala o poznání pomaleji než cesta do Budějovic, mohla za to i delší zastávka na pumpě s McDonaldem, kde už asi měli úklid před zavíračkou, protože neměli nic připraveného. O chvilku později dorazil autobus (tuším, že fanoušků Kolína), takže se to nějak promíchalo a obsluha zase zatopila „pod kotlem“, aby měli kšefty. Kája si od někoho z kolínských vzal šálu a pak mu jí nechtěl vrátit, protože tvrdil, že je jeho resp. někoho od nás a odcházel pryč (Kolín má taktéž modrobílé propriety). Naštěstí si u dveří nakonec všiml, že to, co má kolem krku opravdu není chomutovská šála a rychle jí vrátil, protože jinak nevím, co by se dělo. Po čase se bus zase zaplnil a už jsme chtěli pokračovat, ale zjistilo se, že chybí Kája. Obr pro něj došel dovnitř McDonalda a doslova ho hodil do busu, abychom mohli pokračovat domů J.

Zbytek cesty už proběhl v pohodě, většina busu mírně pospávala, carlos mi chrápal do ucha a slintal laskymu či mě na rameno (vždy podle toho, jak autobus zatočil), ledvis do sebe neustále stříkal bioparox a v rámci prevence s tím ovoněl celý bus. Když jsem si sám téměř pochrupoval, nenapadlo přede mnou sedícího amatérského a rozumu mdlého fotografa Tima nic jiného než nás v té tmě fotit. Odtud pak pochází vskutku raritní fotografie, kdy jsem byl bohužel pro mne jediný, kdo na blesk reagoval. Ani nevím, kdy jsme dorazili do Chomutova, snad bylo něco kolem půl dvanácté. Výjezd musíme hodnotit jako dobrý a úspěšný a nezbývá než doufat, že počet pohodových lidí jezdící busem bude jen a jen stoupat. Poděkování všem zúčastněným za fandění i klidnou cestu, autodopravci p. Herákovi a také našemu klubu za lístky.

P. S. jestli si chcete někdy zařvat dělený pokřik Piráti – Chomutov, pojeďte s námi na další výjezd!

Za fanklub Kreon

fotogalerie se připravuje ...