Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Rozhovor s generálním manažerem Pirátů Chomutov Ing. Jaroslavem Veverkou ml. (30. 01. 2012)

 

Tohle se mi již dlouho honilo hlavou a po rozhovorech, které jsem udělal, mi tohle přišlo jako správný krok. K čemu by byly všechny ty rozhovory, když bych nevyzpovídal toho nejvyššího a tím je Jaroslav Veverka, generální manažer Pirátů Chomutov. Oslovení a první kontakt nebyl nikterak těžký.  Již nějaký ten pátek se od vidění známe a Jarda ví, kdo jsem. Svolení k rozhovoru tedy nebylo nikterak těžké, horší to bylo spíše s datumem a časem. Všichni snad tušíme, co práce generálního manažera obnáší, obzvlášť když ještě v sobě má zakomponovanou práci sportovního manažera (do dnešního dne nebyl nikdo zvolen).  Je to asi tak 14 dní, kdy jsem oslovil Jardu a společně jsme hledali to správné datum rozhovoru. Tento rozhovor jsem původně plánoval až po ukončení přestupního termínu, ale shodou okolností jsem se k němu narychlo dostal již dnes. Ještě kolem 14 hodiny jsem netušil, že dnes přijde velké vyzpovídání našeho nejvyššího bosse. Pak ale přišel krátký telefonát a vše bylo jinak. Narychlo jsme se domluvili na 17:00 v kanceláři nové haly. Jen tak tak jsem si doma připravil otázky a na poslední chvíli domluvil Vborgiho k focení.  Na rozhovor jsem přijel o pět minut dříve a Jaroslav mě již čekal v kanceláři. Rozhovor mohl začít. 

 

Začneme úplně od začátku. Když jsem hledal informace o tobě a o tvém otci na internetu, skoro nic jsem nenašel. Zajímal mě především začátek a vstup do chomutovského hokeje. Nikdy se o tom moc nepsalo a mě osobně to hodně zajímá a určitě to bude zajímat i naše hokejové fanoušky. Jak se vlastně upekl vstup rodiny Veverků do chomutovského hokeje?

Tak tady ta otázka si myslím, že není ani tak na mě, jako spíše na otce.  Abych řekl pravdu, tak já jsem se k tomu dostal jako slepý k houslím v tom slova smyslu, že si dobře vzpomínám, na to období, kdy jsem ještě hrával hokej v Praze, a táta za mnou přišel, že už nebudu hrát v Praze, ale v Chomutově. V té době se tu bojovalo už o extraligu a i extraligu juniorů. Vzal jsem to jako bernou minci svého otce a otec se musí vždy poslouchat. Od mala jsem byl tvrdě vychováván otcem ve stylu „ co řekne otec, to je zákon“ Na škole jsem si vyběhal individuální studium a začal hrát za juniorku a v podstatě jsem se tímto způsobem dostal do Chomutova.  Jak se k tomu dostal otec, to by ses musel zeptat přímo jeho. Nikdy jsem po tom nepátral.

Dobře, třeba k tomu budu mít někdy příležitost. Jardo po těch letech, je to již pro tebe určitě srdcová záležitost. Přirostl ti Chomutov k srdci?

Myslím si, že už to není jen moje srdcová záležitost, ale i srdcová záležitost celé mé rodiny. V podstatě myslím, že když se řekne Chomutov, tak v hokejovým prostředí je s tím spojený jméno Veverka, protože já jsem byl vychovávaný k nějaké hrdosti vůči tomu, v jaké zemi jsem se narodil, jaké mám jméno atd, určitě je to otázka i hrdosti, protože přece jenom, jsme i v novinách dostali hodně slušně přes pusu (slušně řečeno) „ že jsme úplně pitomí a naivní, proč to vlastně děláme, nekoncepční prací začínaje a zbytečně utracené peníze konče“  Samozřejmě i když je tam napsáno Chomutov, tak je pod tím tvrdě podepsaný jméno Veverka a vždy se to na nás tvrdě snáší. Musím říct, že minulou sezónu ty bylo v tomto ohledu tvrdé dost. Ten závěr pro nás byl opravdu hodně moc krutý, a když jsem si ještě přečetl i s otcem ten článek ve Sportu od tzv. hokejového experta Horáka, tak opravdu vyvstala od mého otce taková myšlenka nebo otázka, jestli opravdu to stojí za ty nervy a úsilí tady ten hokej dělat. Jsou to permanentní nervy, přece jenom to jméno Chomutov v dnešním hokejovém světě je hodně zvučné a něco již znamená, a všichni se ho snaží nějakým způsobem porazit ve všech kategoriích.  Přece jenom už je to něco jiného, když dnes někam přijede Chomutov tak už jen díky postavení v tabulkách, tak je to už nějaká prestiž a my musíme všem dokazovat, kdo jsme. Navíc celá naše rodina neumí prohrávat, obzvlášť můj otec nesnáší prohry a neumí prohrávat v byznyse, v osobním životě, takže jakoukoliv porážku neseme dost špatně. Ať je to i juniorka nebo mladší dorost vše tohle moc sledujeme a ač se to nezdá a můj otec se v současné době moc zde v Chomutově nenechává vidět. Z povzdálí celý Chomutov sleduje.

Takže stále ti po zápasech volá a chce vše vysvětlit, jak a proč to tak vypadalo

Neustále. Opravdu ho nezajímá jen A-tým, ale z pozice majitele hokejového klubu sleduje bedlivě i mládež. Není den, kdyby mi nezavolal a nezjišťoval veškeré dění ohledně mládeže nebo A-týmu. I kolikrát doma mě zkouší z postavení v tabulce mladšího dorostu nebo juniorky. Má opravdu přehled o  této kategorii. Samozřejmě to vyžaduje i po ostatních ten zápal pro klub. Vždy přiměřeně zuří, když kluci prohrají, ale i já. Jak říkám, těžce neseme jakoukoliv prohru.

Jardo, úplně mi bereš otázky. Vše mi hned řekneš v jedné větě. Dobře částečně jsi na něco odpověděl. Zeptám se na jednu nepříjemnou otázku. Doufám, že se to nikdy nestane, ale…. Myslíš, že by Chomutov někdy mohl být nebo existovat bez jména Veverka. Co by se s ním stalo?

Já bych velice nerad, aby to vyznělo, že můj otec má na hlavě svatozář a že vše stojí jen na mém otci. Samozřejmě ten hokej zde funguje díky určité skupině, která tu bude, i když tu my s otcem nebudeme. V čele této skupiny stojí můj otec a má tam zásadní vliv, ale jen na něm to nestojí. Velká náklonnost partnerů atd. Nerad bych tu někoho jmenoval. Ti lidi zůstávají tak trochu v pozadí. Nerad bych to nějak rozváděl. Funguje to i z důvodů postavení nové haly a dobré spolupráce s městem. Je to práce širší skupiny.

Jak vnímáš výměnu ředitele u SD. Neublíží to nějak chomutovskému hokeji?

Tak nějak se tomu nevěnuji. Končí přestupní období a momentálně se více věnuji Chomutovu, Kadani, Klášterci a dění v hokeji. Tohle je spíše otázka na mého otce.

Čeho si nejvíce ceníš na chomutovském hokeji?

Čeho si nejvíc cením? Tak musím říct, že touhle otázkou jsi mě trochu překvapil. Říct vyloženě jednu věc, kterou bych vyzdvihnul, to je těžké. Pozitivně hlavně beru celkové prostředí okolo dění v hokeji, ale jen jedna věc nejde vyzdvihnout.

Momentálně největší úspěch s Chomutovem?

Cokoliv než postup je pro mě neúspěch. Samozřejmě hrozně hezký bylo, když jsme ve finále porazili Ústí.  V té době já jsem byl ještě na pozici sportovního manažera. Už jenom díky té rivalitě a tomu jak celá ta nálada okolo těch zápasů je, tak to byl tenkrát prostě krásný pocit a hřálo to na srdíčku. V podstatě znova zopakuji pro nás je úspěch jedno jediný a to je postup do extraligy a na rovinu říkám a doufám, že ten největší úspěch máme ještě před sebou. U této otázky jsou i jiné věci, mládež a hokejová akademie. Toho si také velice cením. Když člověk vidí, jaký máme počet v přípravkách, když vidí, že to opravdu dává hlavu a patu, je to štěstí. Teď nedávno sem přijel Slavomír Lener s Mírou Přerostem, lidi, kteří v tom hokeji již opravdu něco znamenají a nejen v českém, ale i ve světovém a přijdou do našich šaten a mojí oči dokořán a říkají:  „To je neuvěřitelné, přesně takhle si to představujeme, přesně takhle by to mělo vypadat“ To člověka opravdu hřeje a říká si, že to opravdu asi neděláme špatně.

Co vztah a podpora na chomutovské radnici. V poslední době se v jiných hokejových klubech, hodně žehrá na neochotu měst na podporu hokeje. Můžeš říct nebo potvrdit, že zde je to na hodně vysoké úrovni?

Tak ne každý v republice se může chlubit tím, co nám zde vyrostlo a tím nemyslím jen hokejový stánek. Ať už je to fotbalový stadion, aquapark, kino, hotel, cokoliv. Celkově ačkoliv nepocházím z Chomutova a mám proježděno hodně měst, tak nám tuto spolupráci všude závidějí. I hodně přátel, kteří sem zavítají, konstatuje, že tohle zázemí, které tady je, je neskutečné. Ne špičkové, ale světové. Je opravdu neskutečné, aby takový servis jaký zde, má A-tým, ale nejen vlastně on, protože tento servis využívá hojně i mládež, byl na takové úrovni i v nižší lize. Podporu a spolupráci mohu jen chválit.

Zmínil jsi zde novou halu. Jak hodnotíš vstup do nové haly. Pozitiva negativa. Jak si to sedlo?

Když jsem poprvé viděl plány na papíře, tak už jsem věděl, že to bude hrozně těžké, než si to vše sedne tak, aby to bylo stoprocentní. Hodně času jsme nad tím strávili s Davidem nebo s Honzou Pivkem a i tak tu je hodně nedodělků nebo chyb, které již nejdou napravit. Nějak si to sedlo a jsem za to rád. Po sezoně se určitě vše vyhodnotí a udělají se nápravy. Na druhou stranu, když si všichni vzpomeneme, jak vypadala naše stará hala, můžeme opravdu být všichni rádi za to, co tu zde máme. Je to vše nové a chvilku to potrvá, než vše vychytáme. Dočítáme se to i v novinách, když sem přijede reprezentace nebo kdokoliv jiný, jak nám halu vychvalují a kochají se nad krásou naší haly. Může se zdát, že je malá, ale Chomutov není zas tak obrovské město a na velikost města je dostačující. Samozřejmě, kdybychom měli prodaných 5000 permanentek, bylo by to krásné, ale buďme realisti.

A příklad nějaké jasné chyby?

Tak už jen třeba vstupní hala, kde projde moc lidí, kde je i kabina juniorky. Kdy hráči musí chodit přes lidi v době ostatních tréninků. Kde rodiče nanosí moc kamínků na chodbu. Musí pak používat chrániče na brusle. Těchto maličkostí je mnohem více.

Určitě víš, kam mířím. Chci se zeptat na stravování pří utkáních A týmu. Jaký ty na to máš názor? Vnímáš to jako zásadní problém?

Tak samozřejmě tohle je horké téma, které já osobně čtu na diskusním fóru, v podstatě se to řeší po každém hokejovém utkání a neustále je tam zmiňované jedno jméno.  Nechci tu stát v roli nějakého soudce. Samozřejmě o tomto problému vím a i ten člověk si to uvědomuje, že ta úroveň není nikterak ideální, ba naopak je katastrofální. Nedá se udělat všechno ze dne na den. To bylo to samé i s turnikety, kdy jsme neskutečně bojovali o to, abychom to dali aspoň do takového stavu, jaký je teď. Ve stejném stavu jsou i ty bufety, kdy se momentálně na tom pracuje, kdy se postavil nový bufet před stadionem, který je na dobré úrovní, kdy se v něm nějakým způsobem může začít experimentovat. Další problém je, kdy jsou zde bufety, ve kterých se prostě nedá prodávat. Bufet bez odsávání atd. Nikdo s tím není spokojen a nikdo to v takovémto stavu nechce nechat. Do budoucna se to určitě upraví a zlepší. Vše je závislé na financích. Jednání s městem jsou na dobré cestě.

Vrátím se trochu do historie. Problém odchodu Radima Rulíka. Co mi k tomu můžeš říct?

Radim je tvrdošíjná povaha a opravdu je to beran. Tvrdě si stojí za svým.  Takže s tou věcí (nabídka z KHL), když se to stalo, tak si za tím tvrdě šel. Začátek byl asi takový, že jsme mu dali velmi volnou ruku. Po tom, co zde dokázal v prvním roce, tak si sestavoval tým sám, vybral si přesně takový tým dle jeho představy. Když skončila jednání s hráči, ani já sám jsem tomu nevěřil, co se nám zde povedlo udělat. Tak zvučná jména atd. Všichni v hokejových kruzích mi říkali „Tak jestli se Vám to nepovede ani letos, tak snad už jste prokletý a nevíme co byste chtěli víc “. Já byl hlavně rád, že jsme Radimovi sehnali v uvozovkách přesně ten tým, co chtěl i když někteří hráči se nepovedli a je to logické, opravdu na 1. ligu sem dovézt hráče, kteří by z fleku mohli hrát v repre (Hruška, Duda), je těžké. Nikdo do 1. ligy nechce.  V podstatě tým byl hotov, běžela letní příprava, já odjel na dovolenou s podvědomím, že se nic nemůže stát a jednoho krásného dne mi otec zavolal na dovolenou, že Radim chce odejít. Byl to pro mě šok. Opravdu jsem tomu nevěřil. Nebyl to krok správným směrem, v podstatě jsme mu postavili tým a práci by měl dokončit.  Asi po 2 dnech, kdy začala probíhat jednání mezi námi a Popradem, tak jsme stále Radima přemlouvali, aby chvilku ještě počkal, než budou ukončena přístupová jednání ohledně vstupu Popradu do KHL. V tu chvíli už jsme ale s otcem věděli, že by to stejně nemělo cenu zde držet člověka, který je hlavou někde jinde a nesní stejný sen jako můj otec a já o postupu Chomutova do extraligy. Na druhou stranu se mu nedivím. Přeci jenom tak lukrativní nabídka se neodmítá. Přeci jenom Rusko je úplně někde jinde. S otcem jsme se domluvili na Radimově odchodu, sice to nebylo moc manažerské rozhodnutí, ale spíše lidské. Udělali jsme to i z dalších důvodů. Chtěli jsme pro Chomutov co nejvíc, a když jsem si později znova v hlavě probíral, co se nám za Radima povedlo vyjednat, bylo super.  S majitelem Popradu jsme měli domluvené ke konci ročníku pro play-off celou 2 lajnu Popradu, která pravidelně bude hrát v KHL a to by jistě pro závěrečná utkání v play-off a baráž byla jistota v postupu přes extraligový tým. Když se podíváte na kvalitu KHL, je samozřejmé, že s kvalitou jsou někde jinde než naše extraliga.

Podmínky, které jste měli sepsané s Popradem, jste v tom roce ale nevyužili. Bylo to částečně využito při přestupu Tomáše Duby?

Ano. Dá se říct, že jsme toho částečně využili i v tomto přestupu. Když jsem mluvil s panem Slavčevem tak i on sám pamatoval na tuto věc a dost nám to jednání usnadnilo.

Nebyla ta možnost, sehnat i nějakého hráče do pole?

Nějaká jednání jsme měli, ale vše se to odvíjí od finančních požadavků hráčů a hlavně chtíči hrát za Chomutov. Tento chtíč byl největší u Tomáše, a proto je zde u nás. Mám osobně minimálně 6 stránek hokejistů a to špičkových hokejistů, kteří za nás chtějí hrát, ale pouze jen v případě hokejové extraligy. Když se v létě vedla jednání s Kladnem o odkoupení licence, kde to bylo na hodně dobré cestě, tak jsem měl denně minimálně 3 telefonáty od agentů, kteří nabízeli své hráče převážně z SM ligy nebo KHL  za podmínek jen s extraligou.

Kdo se nejvíce zasloužil o to, že tu je Tomáš Duba?

Nevím kdo nejvíce, ale pomohlo naše renomé, post trenéra Sýkory a hlavně post trenéra hokejových brankářů v podobě pana Bruka. Toho Tomáš velice dobře zná. Sám pan Bruk mě informoval o kvalitě Dubíska. Pan Bruk trénuje s Dominikem víc jak 10 let a jako jediný sparingpartner, který vydržel zátěž Dominika, byl Právě Tomáš.

Dlouhodobě jste plánovali tento krok?

My jsme věděli, že do play-off musíme jít s třemi kvalitními gólmany a za tím jsme si šli. Já si i myslím, že konečně v této době máme opravdu tři kvalitní gólmany a není to jenom o Tomášovi, já osobně vidím ještě kvalitu i v našich dvou zástupcích, kteří v sezoně potvrdili, že opravdu chytat umí, jen jsme si to letos ještě pojistili. Určitě bych nesnižoval jejich kvalitu.

Trošku ti to teď odlehčím, ať se nebavíme jen o hokeji. Všichni víme a známe tvojí vášeň pro silná auta.  Jaký je tvůj bodový stav?

Nepátral jsem se po něm ještě (Smích).

A tvůj rekord v Nissanu Praha -  Chomutov?

To bych nerad zveřejňoval. Maximální povolená rychlost je 90 km/h, takže člověk musí dodržovat předpisy. To bych nerad tyhle ty věci nějak rozebíral (Smích).

Teď lehce zpět. Mně osobně hodně vadí a myslím si, že nejen mě, jedna veliká a důležitá věc. Na starém stadionu jsem to nějak pochopil, ale zde na novém mi to hodně vadí. Proč jste ještě nevyvěsili na stadion historické dresy se jmény našich nejlepších hráčů? (Klůc, Sailer, Straka atd.). Je to aspoň v jednání?

My už jsme měli tento nápad s Davidem již na staré hale minulý rok. Pak jsme se domluvili, na halu novou. Na rovinu řeknu, aniž bych nechtěl nějak snižovat úroveň Mostu nebo Jihlavy, že jsem to nechtěl dělat při těchto utkáních. Potřebujeme pro to plnou halu a to dosáhneme jen při play-off. K tomuto kroku směřuje především hlavně jedno jméno, které defacto bylo již zaneseno do síně slávy a to je Miroslav Klůc. Další jména jsou v jednání.  Takže tuto věc připravujeme.

Další moje otázka bude na starý zimní stadion. Plánuje se nějaká pamětní deska na místě, kde stál?

Ano i tuto otázku jsme s Davidem projednávali, ale jsou to těžká jednání s někým, kdo skoro neexistuje. Městu to již nepatří a sehnat majitele to je těžká práce.

Jaká je spolupráce trenérů. Spolupráce s panem Sýkorou a s panem Votrubou. Je něco, co bys jim vytknul nebo naopak vyzdvihnul?

Na rovinu říkám, že je to na dost velké úrovni.  Je hodně vidět, že trenér Sýkora má už něco za sebou. Sháněli jsme trenéra se zvučným jménem a který má za sebou nějakou historii, což se nám podařilo a nyní se nám to pomalu vrací ve výsledcích. Spolupráce je velmi dobrá a já budu vždy ten, kdo ho bude tlačit, abychom zkoušeli hráče z juniorky a hlavně odchovance klubu. Samozřejmě musím respektovat to, že máme obrovské cíle a že není jednoduchý toho cíle dosáhnout. To přece jenom vidíme v historii těch barážových utkání. Ono ne nadarmo se říká, že vyhrát baráž je mnohem těžší než vyhrát titul.  Jsem hrozně rád, že se nám před sezonou podařilo udělat Jardu Hafenrichtera, jsem hrozně rád, že je pořád v týmu Petr Jíra a trošku mě mrzí, že tam ještě chybí Jarda Kůs, ale je to hlavně o celkové práci toho hráče a hlavně hráč musí sám chtít a pracovat na sobě. Zrovna dnes jsem poslouchal v televizi rozhovor s Martinem Strakou, kdy se ho ptali na to, co říká, že jsou tým starců. On odpověděl pravdou, že ti mladí kluci si opravdu musí jít za svým cílem a je to pravda. Když tady pak na stadionu vidíte po tréninku běhat Davida Hrušku s vestou plného písku nebo Davida Havíře, jak si přidává tréninkové dávky, tak se ani pak tomu nedivíte. Mladí kluci musí mít cíl a za tím cílem si musí jít. V dnešní době je těžké najít takovéhoto kluka, který tyto vlastnosti bude mít a navrch ještě talent.

Máš svého oblíbeného hráče v kabině?

S pozice manažera ani nemůžu mít svého oblíbeného hráče. Vidím v tom investované peníze, čas, nervy, proti tomu vidím ty výkony. Mám rád celý tým.

Zeptám se teď na spolupráci s extraligovými Karlovy Vary. Poslední dobou jsem zaznamenal, ustup nebo zlom od této spolupráce. Co se stalo?

Ona začala skřípat už v létě spolupráce, kdy jsme byli s Mírou Vaňkem domluveni na spolupráci ohledně Kadaně. Já když jsem byl vychovávaný ekonomicky a dopředu jsem si to dokázal spočítat a vím jaké je těžké sehnat do toho penízem tak jsem vždy chránil tu naší ekonomiku, abychom se vždy mohli postavit čelem a říct, my, co jsme slíbili, tak jsme zaplatili a do dneška to tak i držíme a myslím si, že takových moc v extralize není. Tak jsme se samozřejmě dostali s Mírou do rozporu ohledně Kadaně, kdy on v podstatě říkal něco o nějaké dohodě, že dá 8 hráčů, tvrdil mi, že jsme domluvení, ale já o žádné takové dohodě nevěděl. Samozřejmě snažil se to nějak uhrát, ale já už jsem jednak ten tým měl postaven, sehnal jsem kompletní finanční zabezpečení a já vždy budu tlačit na to, aby to „gró“ týmu bylo z Chomutova, které jsme si vychovali v systému 3K. Nakonec to nějak vyšumělo, a chtěli jsme dál spolupracovat, ale po tom když jsem si v novinách přečetl ten jeho návrh, ono se to ani jako návrh nedá považovat, je to spíše výsměch celému hokeji. To, že kdyby klub, který by spadnul do 1. Ligy, automaticky nesestupoval a liga by se pak hrála o 15 týmech, to opravdu musím říct, že je to komedie a i člověk, který má selský rozum a IQ výšší než 50 si musí říct, že je to úplná blbost a že to musí považovat jako výsměch pro všechny týmy nižších lig. To absolutně popírá jakoukoliv sportovní stránku a dostává do toho hokeje takové věci, které tam prostě nepatří. To byl takový ten zlatý padák pro další spolupráci a opravdu doteď nechápu, jak někdo s takovou nepřipravenou, nepodloženou věcí může vůbec přijít na veřejnost.  A říkám na rovinu, že pokavaď se někdo bude snažit uzavřít extraligu a tím i poškozovat Chomutov a nejen nás, ale i ostatní kluby z 1. ligy tak těžko s ním pak může vůbec uvažovat o nějaké spolupráci. Uzavřít extraligu je naprostý nesmysl. Celá široká veřejnost je naprosto proti tomu a jen pár bláznů si myslí něco jiného. V dnešní době už to není 11 manažerů tak jak to bylo v Bíteši, ale mnohem míň, když opravdu zjistili, o co jde, a zjistili, co si vlastně odsouhlasili. Spousta manažerů si až po té schůzi začalo zjišťovat nějaké informace. Někteří ti lidi jednají bezmyšlenkovitě a v rámci své vlastní obrovské ješitnosti a ve strachu o svoje pohodlné křeslo. Samozřejmě chápu, když je někdo napojen na nějaký finanční kanál a ten mu nese dobré finanční částky a najednou by ho měl o to někdo připravit, tak kolem sebe začne kopat. Zde je volný prostor pro podnikání a každý mám mít volnost a přístup ke všemu. Máme tady nějaké licenční podmínky, které 1/3 klubů v extralize nedodržuje. Dávají se výjimky z výjimek a atd., to bychom tu mohli sedět až do rána a mohl bych ti tu říct tisíce důvodů pro to nedělat, ale možná tak jeden, proč to udělat. (aby manažeři jako Vaněk měli klid a své místečko jisté)

Další otázka široké baráže. Je to opravdu nejlepší řešení?

Nejlepší je automatický sestup a postup. Máš na to? Nemáš, tak vypadni. Příští rok to zkus. Toho se oni nejvíce bojí, že když spadnou tak vidí, že ta baráž je tak těžká a neprůchodná, že by se jim to nepodařilo. Sám Zábranský to teď přiznal v novinách, že by to pro Kometu byla katastrofa. Kdyby aspoň udělali širokou baráž, která je více průchodná, tak to přece každým rokem mohu v klidu vyzkoušet. Dole se stabilizuješ, 1 nebo 2 roky si zahraješ nižší soutěž a zkusíš se vrátit zpět. Jsi celou sezonu nejlepší v lize a ať je to Ústí nebo my a máš právo jít nahoru. Pokud v extralize jsi poslední a celou sezonu děláš ostudu, tak musíš jít automaticky dolů, natož když ani nesplňuješ podmínky, které sis sám odhlasoval. Hokej se hraje pro lidi a play-out nikoho nezajímá. Kdyby se hrála široká baráž, tak by najednou tato oddělená soutěž měla větší sledovanost než play-off. Nabouchané stadiony (ekonomický přísun pro klub), sledovanost v televizi ( další ekonomický přísun), to bys pak viděl ten zájem v novinách. Navíc vše je tohle vyzkoušené ve Švédsku. Prostě tohle by nebylo o 4 nebo 5 zápasech na krev s jedním týmem.  Široká baráž by byla minimálně o 7 až 9 nesmírně sledovaných zápasech na všech stadionech. Široká baráž je spravedlivá a může se ti stát, že se ti nepovede jeden zápas, ale v široké baráži to není to zásadní. Navíc někteří manažeři si opravdu myslí, že extraligu mají nadosmrti a za zásluhy a to je špatně.

Tvůj osobní typ kdo bude v baráži?

To je hrozně těžký. Je tam ještě spousta utkání. Láďa Růžička z toho vždy nějak vybruslí. Opravdu nevím.

Nebo koho by, jsi tam rád viděl.

Osobně bych tam rád viděl hlavně Chomutov.

Proč v Chomutově do této doby není sportovní manažer.

Musím ti upřímně říct, že já jsem osobně v této otázce zainteresován a hrozně by se mi ulevilo, kdyby tady už konečně někdo byl. S otcem toto minimálně 2x do měsíce řešíme. Jmen je spoustu, ale nechceme brát každého. Hodně takzvaných expertů se hlásí na tuto pozici, ale zřejmě jen z jednoho důvodu a tím jsou peníze. My chceme ale dobře odvedenou práci. Dokud si s někým nebudeme na tisíc procent jisti, tak nepřivedeme žádnou takovouto osobu.  Je to zásadní otázka jak pro mě, tak i pro představenstvo klubu. Tento člověk musí sednout celému klubu. My bychom rádi třeba měli zde nějakého svého bývalého hráče, který má třeba i zkušenosti s NHL, ale těch je jako šafránu. Ten člověk musí soucítit a věřit v ten Chomutovský sen. Tohle opravdu není jednoduché.

Byla nějaká jména?

Byla spousta jmen. Otec i se spoustou z nich mluvil, ale prostě potom řek, že to prostě není ten člověk, koho potřebujeme a jak by si to představoval. Jména bych nechtěl konkretizovat.

V tuto dobu přišel fotograf Vborgi. Už jsme skoro u konce rozhovoru. To nejdůležitější jsme probrali. Chci se zeptat na to, jak se ti líbí nově vzniklý fanklub pirátské srdce a jeho aktivity?

Tak samozřejmě o této aktivitě vím a velice to kvituji. Sleduji vás a také jsem si příjemně početl pěkné rozhovory s hráči. Jsem rád za každou takovou aktivitu, chorál, vlajku, výjezd a vždy ve mně budete mít plnou podporu. David mě pravidelně informuje o všem. Byl bych rád, kdybyste i více podporovali mládež, ale je to začátek a může se to změnit. Hokej se hraje pro lidi, a čím víc Vás tady bude a hecovat ty hráče, tak to velice povzbudí a nakopne. Je to veliká podpora pro hráče.

Ještě jedna malá otázka na Klášterec nad Ohří. Doneslo se ke mně, že chceš více podporovat i Klášterecký hokej a popřípadě prosadit i Klášterec do 1. ligy, kde by se pak vyhrávali jen hráči z juniorky, kteří neprojdou tím sítem, nebo přechodem mezi muže.

V podstatě jde o specifický vývin toho hráče, každý ten hráč je jiný somatotyp a hlavně po lidské a psychické stránce různě dospívá. Některý kluk je v 18 dospělý, plně vyvinut a někteří třeba až ve 22 a my nemůžeme poznat, jestli už na to má nebo ne. Chtěli bychom touto cestou těm klukům dát ještě šanci. V podstatě chceme v Klášterci klukům nahradit vojnu a 1. liga je pro ně úplně vyhovující pro přechod mezi muže. Když nebudou mít na to, aby stabilně hráli za Chomutov nebo za Kadaň, budou mít možnost další a to do Klášterce a to momentálně zatím pouze do 2. ligy. Samozřejmě vždy to záleží na počtech, a když to půjde tak, jak chceme, tak již tuto sezonu to nějak můžeme zhodnotit, kolik nás to stojí, co nám to přináší, kolik nám to dává hráčů atd. Je to nová věc, tohle zkoušíme snad jen my v České republice, což může být pro nás do budoucna nějaká výhoda. Je to práce na dlouho a doufám, že nám to přinese ovoce hlavně i s odchovanci klubu, kdy se hodně navyšuji stavy našich hráčů v mládežnických týmech a doufám, že se i dál navyšovat budou. Samozřejmě jsem realista a vím, že ne vždy tu bude složen tým jen z odchovanců. Vždy v tom týmu bude někdo cizí. Mě se hrozně libí, jak říkají, že se k nám vrací kladenský, sparťanský nebo slávistický odchovanci, ale když se do toho podíváš podrobně, tak najednou zjistíš, že to není hráč Kladna, ale ze Slaného, že to není hráč ze Sparty, ale z Kobry. Je třeba si nalít čistého vína a říct takhle to je a já jen doufám, že zde tady u nás to již skončilo a Litvínov má již utrum. Jsou pryč ty doby kdy nám a nejen nám bral hráče. Teď naopak ti hráči si vybírají to nejlepší a je to znát.

Děkuji tu za rozhovor a teď ten menší test.

Kdy hrál Chomutov naposledy nejvyšší soutěž?

Odpověď: 1973/74

Správně:  1973/74

Kdy byl Chomutovský brankář Straka vyhlášen nejlepším brankářem MS?

Na rovinu řeknu, že nevím.

Odpověď:  Moskva 1957

Kolik Klůců, hrálo za Chomutov v 50 letech.

Odpověď: jeden a ten nejslavnější Miroslav Klůc

Správně: 3 hráči se jménem Klůc

Josef Klůc: bratr Miroslava odehráno 561 utkání 692 branek, přezdívka Kazan

Blahouš Klůc: bratranec, 222 utkání a 178 branek, přezdívka Karkulka

Dotazník:

Coca – Cola nebo Pepsi: voda

Víno nebo pivo: víno

Auto nebo motorka: asi zbytečná otázka? Samozřejmě auto

Pizza nebo hamburger:  Pizza

Barva: modrá

Oblíbené jídlo: chobotnice a všechny mořské potvory

Nejoblíbenější film:  S tebou mě baví svět

Nejoblíbenější muzika: všechna česká, mimo dechovky. Landa

Jsi věřící? Nejsem. Věřím jen v náš tým.

Číslo: 85

Hokejový vzor? : neměl jsem konkrétní vzor, k nikomu jsem nevzhlížel, ale měl jsem tenkrát, když jsem hrál hokej, Jardu Jágra rád. Tak asi jeho.

Diskuze k článku:Diskuze je aktivní

V diskuzi je celkem 0 příspěvků