Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Obsah

Milan Kraft

5.6.2012

 

Rozhovor s kapitánem Pirátů Chomutov Milanem Kraftem

Jedna, pro začátek taková uvolňující, otázka. Jak se zrovna momentálně cítíš po letní přípravě?

Cítím se hrozně moc unaven, protože tréninky jsou hodně náročné, ale k tomu to patří a bez toho to nejde. Je to potřeba, pak z toho budeme brát v celé sezoně.

Jaké máš teď pocity, je pořád v tobě ještě taková ta euforie postupu? Vracíš se v myšlenkách k tomu, co jste dokázali?

V hlavě to máš pořád.  V tom okamžiku já i většina kluků jsme zůstali a máš to pořád před očima. Ten úspěch se nepodaří každý den, ale na druhou stranu nejde z toho okamžiku žít do konce života, je potřeba si uvědomit, že ještě další a v podstatě větší kus práce, je před námi. Extraligová sezon po 38 letech je před námi a všichni se na ní moc těšíme.

A s klukama to probíráte? Bylo třeba nějaké rýpnutí do nově příchozího hráče Martina Rýgla, který přišel z Boleslavi?

Tak určitě o tom slovo občas padne, protože to byl velký úspěch a dlouho se na to čekalo. Co se týče Martina tak něco malého tam proběhlo, ale v klidu.

Jaká je podle tebe zásadní příčina toho, že se podařilo postoupit?

Tak v první řadě určitě parta, a i když se to párkrát vyměnilo a přišli někteří kluci na hostování, tak to stávající jádro bylo semknuté a drželo to všechno pohromadě od začátku až do konce.  Moc jsme chtěli.

Než začalo play-off, tak některé zápasy byly jak na houpačce. Jeden suprový a druhý takový, že se na to nedalo koukat. Kde se to zlomilo?

Těžko říct, kde najednou se to mohlo zlomit a najednou ty výkony byly lepší, ale postupem času si každý uvědomil, že už to není sranda a že jde do tuhého a začal ze sebe dávat to nejlepší, co tomu mančaftu mohl dát. Takhle bych to viděl asi já.

A kampaň „Věříme“?

Tak to k tomu hodně přispělo, že to nikdo nepoložil a bojovali jsme až do konce. Bylo tam pár zápasů, které jsme prohráli, ale tím, že jsme věřili, tak jsme to dokázali otočit.

O panu Sýkorovi můžeš nějak mluvit?

Já bych spíš řekl tohle, že se to stalo v pátém zápase s Olomoucí. Samozřejmě, že je to netradiční krok, ke kterému nedochází každou sezónu nebo skoro vůbec, ale stalo se a samozřejmě kdyby to dopadlo tak, že bychom to s Olomoucí nezvládli, tak by se nám každý vysmál. Já jsem hrozně moc rád, že se to povedlo a nijak nás to negativně neovlivnilo a drželi jsme při sobě a ukázali jsme, že na to máme a dokázali jsme dojít až do baráže a tu taky vyhrát.

A byl jeden z těch impulsů odchod trenéra Sýkory?

Tak postupem času můžeme říct, že ano, protože to dopadlo dobře. Samozřejmě kdyby to dopadlo špatně, tak bychom asi mluvili obráceně. To bychom mohli akorát zjistit tak, kdybychom mohli vrátit čas, což nejde. Takže z tohoto hlediska to dopadlo dobře.

Zeptám se jinak. Kdyby se nic z toho nestalo a pan Sýkora s asistentem Votrubou zůstal v klubu, myslíš si, že by se postoupilo?

Těžko říct. Ten mančaft byl vnitřně silný. To jestli by to zvládl s trenéry, kteří tu byli. Opravdu těžko hledat nějakou odpověď. Nevím. Je pravda, že když přišel trenér Doležal, tak se hodně změnil způsob hry, který si myslím, že byl asi efektivnější, ale jde jen o můj názor a těžko říct jak by to vypadalo, kdyby se ta změna nestala.

Kde byl největší průser. Tým versus asistent Votruba nebo tým versus Sýkora?

Tak psalo se to i v novinách několikrát, že vedení rozvázalo smlouvy s oběma trenéry a hlavní důvod nevíme ani my. Vedení se tak rozhodlo a musíme to tak akceptovat. To je asi tak všechno, co bych k tomu mohl já říct. Kdyby ses zeptal jiných hráčů, kteří tu již nejsou, tak ti k tomu řeknou možná i něco víc, ale já mohu říct jen tohle.

Podle mého názoru byla série s Ústím mnohem těžší a náročnější než série s Boleslaví, kterou jsme při shodě okolností mohli vyhrát i 4:0 na zápasy. Shoduješ se s tímto názorem?

Jednoznačně s tebou musím souhlasit. S tím Ústím to byli větší nervy a bylo to více vyrovnané. Samozřejmě nechci nijak zlehčovat sérii s Boleslaví, ale máš pravdu, že to Ústí byl těžší soupeř. Přece jenom to bylo derby, vyhrocenější zápasy. Nechci říkat, že jsme dopředu věděli, že přes ně postoupíme, ale více jsme si na ně věřili než na to Ústí. Ano mohu věřit tomu, že někteří fanoušci mají takový názor jako ty.

Co sis říkal vnitřně pro sebe po prvním zápase v Bolce?

Tak jak jsme tady zmínili to heslo „Věřím“, tak já jsem si už pro sebe vnitřně věřil, že ta Boleslav nemůže mít pořád donekonečna štěstí a vyhrávat tato barážová utkání. Několik sezon po sobě to vždy nějak uplácali a extraligu zachránili. Už jsem si říkal, že donekonečna to prostě nejde, že už to musíme udělat a zaplať pánbů, že to tak dobře dopadlo.

Jak jsi vnímal fandění ze strany svých fanoušků a ze strany fanoušků Boleslavi? 

Je to velký rozdíl. Na obou stadionech byla výborná atmosféra, i když je pravda, že jste se o ni více starali vy než fanoušci soupeře. Ten kout byl hodně dobře našlapanej. Šály, vlajky bylo to hodně dobré. Hodně tě to vyhecuje.

Cítil si nějaké intriky ze strany Boleslavi nebo rozhodčích?

Psalo se o tom, že nějaké zápasy připískli, ale když to vezmu globálně za celou sérii, tak se mi nezdá, že tam ty tlaky nějaké byly. Bylo to fér na obě dvě strany. Ty rozhodčí se mění a každý má jiný metr. Musíme brát taky ten fakt, že jsou to jen lidi a mohou něco přehlédnout. Opravdu když pak člověk mluví o tom v emocích hned po zápase, tak ani tam se nic nevyskytlo. Bylo to fér.

Když přišel trenér Doležal s asistentem Gudasem a Standou, jaká to byla změna na střídačce?

Byli živější. (smích). Vnesli do toho jiný směr, vítr a vlastně věděli, do čeho jdou, věděli, v jakém stavu přebírají mužstvo a podle toho se chovali a určovali směr. Chopili se toho perfektně a postupem času se ukazovalo, že to byl dobrý tah.

Co pohár pro vítěze 1. ligy. Čí to byl nápad, aby se na něj nesahalo?

To byl hrozně moc spontánní počin asi všech hráčů. Já jsem to jako věděl, že ta pověra je, že se na to nesmí sahat. Né, že bych na to věřil, ale já si na to šáhnu a kluci mi pak budou nadávat, takže, hned po té brance za mnou někdo přijel a domluvili jsme se, že to neuděláme. Při radování s Vámi u plexi , jsme si jen kývli a někdo tam naběhl a ten pohár hned šel někam schovat. Myslím, že to byl Roman Lauko, kdo ho hned schoval.

Menší odskočení od baráže. Co Radek Duda. Viděl bys ho rád ve svém týmu? Množí se informace, že je zde možnost, aby si zahrál znova v pirátském dresu.

Je to hráč, který je platný a umí rozhodovat zápasy. Na druhou stranu samozřejmě Radek je svůj. Záleželo by na trenérovi, jak by s ním počítal. Jaké úkoly by měl atd. Nebránil bych se tomu, aby tu Radek znova hrál.

Myslíš si, že by ho zde trenér Doležal kočíroval?

Nevím, jestli se znají, ale jakýkoliv trenér by si měl ukočírovat své mužstvo.

A máš nějaké informace ohledně angažování Radka?

Vím jen, že má nějaké nabídky ze zahraničí. Občas si zavoláme. V Plzni určitě již hrát nebude.

Když už jsme u té Plzně. Co ty a Plzeň jako rodáka z Plzně tě to neláká se vrátit domů? Samozřejmě to nikdo nechce a jsme rádi, že jsi zde u nás, ale přece jenom domov je domov. Nebo nebyly nějaké kontakty s Indiány?

Už tam nemám moc známých, co se točí kolem hokeje. Spíše mi všichni říkají, že nám hodně lidí v Plzni fandilo. Bolku tam prostě nikdo nechtěl a bylo to na podpoře všech mých známých znát. Nemám informace, že by mě někdo chtěl do Plzně, takže to vůbec neřeším. V Chomutově jsem moc spokojený.

Na jaké soupeře se nejvíc těšíš v extralize?

Těžko někoho vybrat. Pro všechny jsme nováček a každý zápas bude těžký. Každý zápas bude zážitek, přeci jenom je to nejvyšší soutěž v republice a budeš hrát proti nejlepším hráčům. Když bych měl někoho jmenovat tak určitě Sparta. I když se to nemusí někomu líbit, tak je to nejzvučnější jméno ze věch extraligových týmů. Samozřejmě nemůžu zapomenout na Vary a derby s Litvínovem. Nevím, jestli to bude podobná rivalita jako s Ústím. Nejsem odtud, ale předpokládám, že to bude podobné.

Můžeš se spolehnout, že to bude ještě horší než derby s Ústím. To je historicky dané a teď jim to snad vše vrátíme i s úroky (smích)

Tak to se těším na super atmosféru.

S kým si nejvíc rozumíš v kabině?

Jako kapitán si musím rozumět se všemi, ale je tam takové to jádro. Kluci co jsou tu hodně dlouho a ti noví se na to velice dobře nabalují. Je tu nejlepší parta. Neexistují tu žádné partičky, a jak jsem již řekl dříve, i proto jsme všichni podepsaní pod tím úspěchem.

Ještě se trochu vrátím k 1. lize. Je stadion, na kterém se ti špatně hrálo nebo soupeř, kterého jsi neměl rád.? Teď do rozhovoru budu vsunovat otázky od fanoušků.

Asi tam, kde byla největší zima a to bylo v Benátkách. Vlastně i kvůli divákům, protože tam fakt skoro nikdo nechodí. Ze soupeřů určitě Brod s Třebíčí.

Tvůj nejdůležitější gól v kariéře?

Nájezd na MS v roce 2000. Finále proti Rusku.

Největší hokejové zklamání?

Když pominu hokejové zranění, tak určitě porážka na MS v Praze v roce 2004 od Ameriky. To jsem nesl hodně těžce.

Tvoje nejhorší hokejové zranění?

Operované rameno a bohužel ta operace se moc nepovedla, takže jsem musel znova pod nůž a chyběl jsem skoro celou sezonu na Slávii.

Myslíš si, že byla chyba jít do Plzně při stávce v NHL v roce 2004?

Mě to tenkrát přišlo jako přirozené, jít domů a hrát v Plzni. Bohužel se nám moc nedařilo a je samozřejmé, že nějaké změny musely nastat.  Moc se mi nedařilo a já jsem pak uvítal hostování do Karlových Varů.

Bydlíš v Chomutově nebo dojíždíš do Plzně?

Tak v Plzni mám samozřejmě svůj hotel a své podnikání, ale mám tu pronajatý byt a se svojí rodinou jsem zde v Chomutově. Teď přes léto se dá dobře jezdit na víkendy domů, takže se snažím i do Plzně pravidelně dojíždět.  V podnikání mi vypomáhá moje sestra, nicméně je důležité být i tam. Hodně to střídáme občas tady, občas tam.

Po Karlových Varech je tvoje působení v Chomutově jedno z nejdelších. Dá se říct, že ses tu zabydlel a stal se z tebe Chomutovák? Líbí se ti tady?

Dá se říct, že ano a zabydlel jsem tu docela dobře. Bydlím na vesnici, všude okolo klid, kousek do lesa a žádný průmysl. S rodinou se nám zde moc líbí. V Chomutově se cítím jako doma a jsem tady rád.

Co hotel a podnikání. Daří se? Bereš to jako zadní vrátka pro případné ukončení kariéry?

Za celou dobu co hraji hokej na určité úrovni, tak jsem potkal spoustu hráčů, kteří buď peníze rozhazovali, nebo rozumně investovali a starali se o to, že jeden den to prostě skončí. Většinou nevíš, kdy to skončí a může to skončit klidně hodně rychle, klidně ze dne na den a kariéra se nemusí vždy vyvíjet, tak jak ty si přeješ. Dá se hrát do těch 37 nebo 38 let, kdy můžeš přirozeně skončit. Začít se rozmýšlet co dělat až tehdy, kdy to končí, je špatné. Začít něco vytvářet, až ke konci není dobře. Jako rodina jsme o tom mluvili a rozhodli jsme se prostě investovat peníze do výstavby sportovního centra, nakonec z toho vzniknulo sportovní centrum Pohoda. Takže jsem se dal na pohostinství a turismus se základy zdravého žití. Je to celé spojené s ubytováním, děláme moc hezké svatby, tenisové turnaje, manželka tam vede hodiny cvičení, wellnes víkendy. Je to kreativní činnost, která mě určitě bude bavit, až skončím a i částečně mě to baví teď, protože občas se tomu hodně věnuji a můžete mě najít na zajímavých místech, kde byste mě určitě nečekali. Je to prostě rodinná záležitost. http://www.sportpenzionpohoda.cz/cs/

 A jaká jsou ta místa?

Tak třeba teď o víkendu máme wellnes víkend pro 30 lidí a mají to spojené i s velkou grilovačkou, takže mě můžete najít za grilem se zástěrou, kdy budu grilovat a obsluhovat lidi. Tohle mě baví. Nebo minulý týden jsme taky měli jednu z větších akcí a šel jsem na záchod po jednom zákazníkovi, bylo to tam dost zadělaný, takže mi nezbývalo nic jiného než si vzít hadr a rukavice a pořádně to vydrhnout. Přeci jenom je to naše a musíme se o to starat. Mít nádobí a takové podobné věci mi nedělají problém. Není mi to zatěžko, když k tomu máš nějaký vztah.

Co Zdeněk Pohlreich?  Díváš se na něj?

Občas. Né že bych vyhledával ten pořad, ale když se trefím a dávají ho, tak rád se na něj podívám. Zrovna teď to grilování není špatné a rád to sleduju. Musím se přiznat, že mám i několik jeho knížek, jednu z nich jsem dostal i od manželky. Nějaké recepty jsem zkoušel a musím říct, že opravdu dobrý. Výsledek byl opravdu dobrý a strávníci spokojení.

Je těžké prosadit se v oboru?

Doba je zlá, ale musím zaklepat, že jsme si už nějakou klientelu udělali. Za ty 3 roky se klientela utvořila a hosti se vrací a jsou spokojení. Staráme se o jejich přání a potřeby dobře. Už tam bylo několik svateb, takže si nás podle toho lidi vybírají a myslím si, že máme i dobrou pověst. Takže dobrý, ale je to boj. Nejhorší je pracovat s lidmi, a proto vesměs tam pracuje jen rodina, i když pár lidí tam také mám.

Dostali jsme se ke konci a já už mám připravený už jen menší dotazník.

Tvoje oblíbená barva? modrá

Tvé oblíbené číslo?  tak to je asi jasné (smích)

Tvoje oblíbené jídlo? jednoznačně steak sushi. Rád si dopřeji kvalitní jídlo.

Oblíbené pití, nápoj? voda s citronem nebo jablečný džus, Plzeňské pivo, i když to asi někdo nerad uslyší, ale pro mě je nejlepší české pivo to Plzeňské.

Oblíbený film? těch je hodně, mám děti, takže jsem si momentálně oblíbil pohádky. Teď v neděli bych chtěl jít s prckem na Madagaskar na poslední díl. Je zábava jít s dětmi na film a sledovat je přitom.

Oblíbená muzika? něco staršího, ale klidně si poslechnu i Davida Guettu. Roxette, Madonnu.

Jsi věříci? ne úplně, ale pořád si myslím, že něco je, že něco existuje. V kostele cítíš silnou energii.

Hokejový vzor? kdysi Wayne Gretzky, kdy jsem měl jeho plakát. Tenkrát jsem vztával brzo ráno abych se na něj podíval na programu OK3. U nás asi Jirka Kučera

Kolik máš dětí? Dvě, Danečka, tomu jsou 4 roky a Natálku, ta má 16 měsíců

Už zkoušel hokej? Zatím ještě ne. Na ledě sice byl, ale jen v botách. Pěkně řádil s hokejkou. Co nejdřív to určitě zkusíme. Doma u baráku do toho docela pěkně mlátíme. Nechci ho ale někam tlačit.

Nejdůležitější věc ve tvém životě?

Jasně rodina. Bez ní to nejde. Nemít rodinu a nemít se kam vracet. Nemít ty okolo sebe. To by bylo špatné. Rodina je pro mě to nejdůležitější.

Díky za rozhovor.